Největší problém mi dělá, když si připadám dotlačená k něčemu, co bych normálně nedělala. Aktuálně řešíme "dárek za vysvědčení". U nás se vždycky dávala kniha. Bruneta ovšem z otce vyrazila slib, že stan. Blondýna má stejně pěkné vysvědčení a trvat jen na knize mi vůči ní nepřijde fér. Ona sama teda žádný požadavek nevznesla, ale tak jako smutně kouká, kdykoliv se mluví o stanu (což je v podstatě furt, protože bruneta hodlá z vysvědčení vytěžit maximum - i matka již byla po telefonu dotazována, jaká že bude odměna). Tyhle chvíle fakt nesnáším, protože moc nevím, jak z toho ven.:-(