VALENTINA: No právě. Já si myslím přesně totéž. Člověk tohle řeší i u vlastních a ještě aby se trýznil tím, že nemiluje partnerovy jako vlastní. Vždyť je to pitomost a ty pocity viny musí mít spíš opačný efekt. partner by taky po ženě neměl chtít, aby byla druhou matkou pro jeho děti, ale aby je prostě jen brala a chovala se k nim pěkně. Znám vícero patchworkových rodin a tam, kde to ty ženy mají takhle emočně vyhrocené (že by měl a snaží se a trápí se), to stejně není dobré a vztah k partnerovým dětem tím není lepší. Je to spíš psycho. Myslím, že by ten vztah měl být spíš přátelský, měl by v něm být respekt, ale snažením láska nevzniká :-)

Teda, četla rozhovor s autorkou filmu Nerodič a překvapila mě jedna věc, o kterou se musím podělit: Jedna z hlavních postav, žena žijící v patchworkové rodině, otevřeně přiznává, že má své vlastní děti raději než ty manželovy (jedno pak mají ještě spolu). Diváci prý ji za to dost odsoudili. Přijde mi to absurdní. Lásku přece nelze nikomu vnutit, buď to tak člověk cítí nebo ne. Nestačí, když má nevlastní matka děti ráda nějak normálně, prostě je bere? Proč tohle vůbec srovnávat? Mnohý divák má zřejmě o sobě představu, že je anděl a že by bezvýhradně miloval cizí dítě - nebo možná mají tu představu o sobě někteří muži (znám takové osobně), ale přitom jsou to v reálu lidé jinak poměrně sobečtí.
Mám-li mluvit za sebe, mám svou nevlastní dceru hodně ráda, ale nenapadlo by mě srovnávat ten vztah se vztahem k vlastním dvěma dětem, protože je to prostě jiné. Ona má svou matku a já pro ni byla spíš něco jako starší sestra... Jak to máte vy?

WERKA: Jasně. Já jsem nakonec ráda - ten hotel v Krkonoších miluju a hrozně se tam těším.

EDERA: Aneb všechno zlé pro něco dobré ;-)

No, a občas se taky nezadaří. Včera vyšlo najevo, že bruneta nemá platný pas. Takže z dovolené u moře sešlo.:-( Obratem jsem teda objednala Krkonoše a ušetřené peníze hodlám rozfofrovat.

EDERA: Tak to je přísný! Na vás nemáme :-D

EDERA: no zorientovala jsem se, ale dalo to chvili praci :) Pravda, pejsci a kocour - tam mi to bylo jasne ihned :):)

EDERA: s tou já uz si normálně pisu. Ještě nějaký podnět ;-)

ANNAWA: ale tu přece znám :-) tu nemusíš :-D

HANELA: nechceš vyjmenovat naši rodinu, že ne?

LISTICKA: a že vás je :-)

LISTICKA: se v tom ztrácím :-D synové jsou Tvoji/vaši?

EDERA: to nebyla výtka, je to vtipný, právě.

Ad článek - hodilo, my jsme vlastně taky celkem fádní, tak proč to nenapsat?

ANNAWA: :-) No, a jak jinak jsem to měla napsat?

Pokud jde o Vánoce, tak s výjimkou toho jednoho zmateného roku, kdy se plány měnily za prosinec asi tak čtrnáctkrát, jsme strašně fádní. To by se Ti do článku asi ani nehodilo, ne?

Naše telenovela - bruneta je nemocná. Pečuje o ni otec. V domě patřícím partnerovi matky.:-)

WERKA: No jo, ale jde o nůž pro blondýnu, která je zručná po matce chuděra.:-) Ale stejně - chce nějakej vícefunkční, takže nejspíš bude červený. Úkolu vybrat se ujal překvapivě bratr.

WERKA: asi máš pravdu, sama jsem dětem taky kupovala rovnou špičaté. A taky jsem o tom uvažovala poté, co jsem to odeslala.
Čili lze myslím i fialový :-)

ANNAWA: Trochu OT, ale mně kapesní nůž, který kulatou špičkou připomíná nůž na máslo, přijde na nic i pro dítě. Nějak jsem to měla tak, že když je dítě dost velké abych mu koupila nůž, tak by to měl být nůž plnohotnotný, byť v přiměřené velikosti. Nakonec já měla klasikou rybičku, která je samozřejmě špičatá, v první třídě...

EDERA: to mají taky, ale mně tentokrát více sedl červený.
Dětské zde,tam tedy jen červený nebo fuschsiový https://www.4camping.cz/p/nuz-opinel-vr-no-07-my-first-opinel/#28982