SQARA: Jj....já si říkám, kam až to povede...ale např. já jsem teď už měsíc v Itálii a naopak lidi mi tu přijdou neuvěřitelně sdělní, komunikativní, přátelští a otevření...jasně, občas pozoruju, že se např. zabáváme nad písničkama, které někdo pouští z telefonu, ale to se ještě dá...Naopak, když tu byli malí Švýcaři a každý měl svůj ultra boží phone a při večeři do toho každý klepal a s nikým si nepovídal...no, spíš se právě bojím o ty děti...my jsme ještě generace, kterou to tak nepostihlo...ale chudáci oni :-) To je podobné, jak když jsem se kdysi v Brně v kavárně rozhlédla po okolních stolech, všude seděli párečky, holka kluk naproti sobě...ale nepovídali si, jen každý valil něco do svého telefonu :-) tak doufám, že to byla zrovna jen náhoda, bo jinak je to fakt děsivé :-)) ale tak dá se říct, že už jen tady tohle vedení diskuzí na nyxu...to asi též není uplně košér :-))

JANCICEOPICE: A to je úplně přesně to, nad čím jsem zase přemýšlel já. Najít komunitu lidí, který takhle uvažujou, se kterýma bysme mohli týhle době vzdorovat :o) Protože bejt jinej takhle sám je přece jenom obtížný, ten pocit, že někam patřím, je - jak zjišťuju - nezbytnej.

Kolektivní to určitě je. U mě to momentálně fakt zesiluje ten Londýn, konkrétně v jednom ohledu - v komunikaci. Lidi už tady spolu skoro nemluvěj. Každej tu má smatphone, protože je to levný, a když Vám odpovídá, už se kolikrát ani nedívá na Vás, dívá se do displeye :) Prvních pár dní jsem se tomu smál, teď mi to začíná připadat šílený.

SQARA: Wow....přesně o těchhle pocitech mi včera povídali dva kamarádi...takže je to kolektivní...já navrhuju založit komunitu (vesnici), kde budou bydlet jen podobně smýšlející lidi jako jsme my :-)) a která bude co možná nejsoběstačnější.... to by byla pohádka :-) Něco jako Krišnův dvůr, ale víc open mind :-)

SQARA: a Miluch jen tak prudí, to neřeš :-))))

a diskuze tu vážně mrtvá trochu je, bo funguje teprv chvilku, nikdo o ní neví a já sem též moc nestíhám "chodit"....ale polepším se, zatím to můžu brát jako takový svůj blog, či výlevnu a vy taky :-)))

SQARA: ano, to je všechno konspiračně jasné, všam je nám z toho ouzko, ale jaké navrhuješ řešení? :-))) a já se zase dneska vyjádřila někomu o něčem ve smyslu, že si všechno děláme složitějším než to je (vezmu v potaz spíš tu vědomou stránku bytí než hmotnou či materiální)....já bych se chtěla nějak dostat zpět k té podstatě, pochopit, co se tu děje, tak jak jsem to (paradoxně) nejvíc vnímala, když jsem byla dítě...dá se to nazvat takovou nezkažeností, která by vedla k tomu mému životnímu nadhledu...myslím, že každý to někdy pocítil, takový ten pocit: " o co tady kurva de?? " :-)) no a něco na tom bude, člověk ve svém vývoji na jednu stranu moudří a na stranu druhou se čím dál tím víc vzdaluje od chápání základních věcí, ztrácí vazbu s "vesmírem", přírodou a musí ji znovu těžce nalézat....dá se to představit jako konkáva.

SQARA: a co po nás chceš?:D

JOCELLYN: Hezká aplikace. Jestli se mohu zeptat, ty poznámky někdo vyhodnocuje a dává zpětnou vazbu, anebo je to vše v rukou uživatele?

Ahoj. Nebudu zakrývat, že sem píšu hlavně abych upozornila na svou aplikaci http://journeyapp.net/, nicméně je pravda, že to o čem tato aplikace je, mi změnilo život. Tajemství života je pro mě v uvědomování. Pokud si uvědomuju svoje myšlenky, postoje a hlavně emoce, mohu tak ze života získat nejvíc. Jsem upřímná sama k sobě, protože si nic nenalhávám a mám jasno. Uvědomovat si znamená také vidět svá slabá místa a mít možnost růst. Uvědomovat si znamená žít v souladu se svými hodnotami a žít štastně.

JANCICEOPICE: jn, ono to bývá někdy takové kamarádské "nebuď blbá" a sloveso :-) Jenže problém je v tom, že to co jeden považuje za správné pro sebe nemusí platit pro ostatní.

Poslední dobou mi nějak připadá, že musím bojovat za to, že zatím nechci dělat všechno sobecky v zájmu vlastního spokojenosti a pohody.... okolí se mi furt snaží tuhle touhu po osvobození od vlastní sebedůležitosti vyvracet a znehodnocovat na počiny blázna, vštěpovat mi do hlavy, že důležité je být sobecký a starat se sám o sebe, že přece si nebudu kazit jako život nákým altruismem....jasně, každý musí začít u sebe...ale já si nestěžuju, nic mi víceméně nechybí, nic důležitého.....každopádně téměř nikdo z mých (imho přesto velmi inteligentních) přátel mě v mých oddaných myšlenkách - o posunutí vzniku vlastního absolutního štěstí v zájmu pomoci ke štěstí ostatním - nepodporuje. Já si pak připadám jak náká pseudorebelka, rebelující pravdou, láskou, skromností, úpřímností....no prostě průser. Kam sme se to dostali.. :-)))

Dalajláma: Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti, když řešení nemá, starosti nepomohou........jak se tedy oprostit od starostí? :-))

Děkuji za příspěvek....on asi mozek má sám o sobě tendence posouvat líné o někdy i unavené lidské tělo dál...to jsou takové ty situace, kdy si člověk lehne a je totálně vyřízený, ale mysl ne a ne ustanout a šrotuje všechno....jen občas si říkám, jestli vážně nepřemýšlíme nad něčím až zbytečně moc. Takový méně myslící lidé mi přijdou často šťastnější :-)

Například já se cítím daleko spokojenější a vyrovnanější, když na uplné hloubání se sáma v sobě a esoterickému sebepoznávání či karmickému osobnímu rozvoji prostě nemám čas :-) Když není čas nebo si člověk prostě nemůže dovolit se takhle zaseknout...to si ovšem někdy stěžuji, že nic nestíhám, ale ve výsledku jsem vlastně štastná, jelikož neřeším takové ty přemyslené tužby.

Každopádně důvodem této diskuze je jakási taková touha ventilace a výměny životních poznání, takže na to si ráda čas udělám a trochu si úchylně zahloubám. (abych si neprotiřečila)

S tím dozvěděním se něčeho užitečného, no často shledávám, že hodně moudrých rad mám vlastně sama v sobě, jen je asi potřebuju slyšet od jiných a až pak jsem ochotna je akceptovat :-) jde o jakýsi způsob ujištění, jestli třeba nejsem uplně blázen :-)))