• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JANCICEOPICETajemství života, duše, proudu energie, životního nadhledu, moudrosti a vyrovnanosti
    Všichni moudří lidé, ti,jež to o sobě ví, i ti, kteří to o sobě netuší nechť jsou zlákáni k tvorbě cenných příspěvků do této diskuze. Vítáme všechny životní postřehy, zajímavé asociace, rady, ponaučení, jak dosáhnout stavu alespoň mírné životní blaženosti :-) Cokoliv, co Vás napadne, co jste zažili během dne a myslíte si, že z toho plyne nějaké všeobecné moudro, rada, pravidlo, Murphyho zákon, zajímavost či poznatek, se kterým se chcete podělit...sem s ním.
    rozbalit záhlaví
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    SQARA: Jj....já si říkám, kam až to povede...ale např. já jsem teď už měsíc v Itálii a naopak lidi mi tu přijdou neuvěřitelně sdělní, komunikativní, přátelští a otevření...jasně, občas pozoruju, že se např. zabáváme nad písničkama, které někdo pouští z telefonu, ale to se ještě dá...Naopak, když tu byli malí Švýcaři a každý měl svůj ultra boží phone a při večeři do toho každý klepal a s nikým si nepovídal...no, spíš se právě bojím o ty děti...my jsme ještě generace, kterou to tak nepostihlo...ale chudáci oni :-) To je podobné, jak když jsem se kdysi v Brně v kavárně rozhlédla po okolních stolech, všude seděli párečky, holka kluk naproti sobě...ale nepovídali si, jen každý valil něco do svého telefonu :-) tak doufám, že to byla zrovna jen náhoda, bo jinak je to fakt děsivé :-)) ale tak dá se říct, že už jen tady tohle vedení diskuzí na nyxu...to asi též není uplně košér :-))
    SQARA
    SQARA --- ---
    JANCICEOPICE: A to je úplně přesně to, nad čím jsem zase přemýšlel já. Najít komunitu lidí, který takhle uvažujou, se kterýma bysme mohli týhle době vzdorovat :o) Protože bejt jinej takhle sám je přece jenom obtížný, ten pocit, že někam patřím, je - jak zjišťuju - nezbytnej.

    Kolektivní to určitě je. U mě to momentálně fakt zesiluje ten Londýn, konkrétně v jednom ohledu - v komunikaci. Lidi už tady spolu skoro nemluvěj. Každej tu má smatphone, protože je to levný, a když Vám odpovídá, už se kolikrát ani nedívá na Vás, dívá se do displeye :) Prvních pár dní jsem se tomu smál, teď mi to začíná připadat šílený.
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    dostalo se ke me myslim moc zajimave video, o zene, ktera je anatomičkou mozku a prožila mozkovou mrtvici a popisuje ji moc zajimave, nastesti se potom z toho dostal a auzdravila a tka o tom muze mluvit, doporucuji to zkouknout az do konce
    Jill Bolte Taylorová - Proniknutí do mozkové mrtvice | Video on TED.com
    http://www.ted.com/talks/lang/cs/jill_bolte_taylor_s_powerful_stroke_of_insight.html?source=facebook#.UWgy3BZECI1.facebook
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    SQARA: Wow....přesně o těchhle pocitech mi včera povídali dva kamarádi...takže je to kolektivní...já navrhuju založit komunitu (vesnici), kde budou bydlet jen podobně smýšlející lidi jako jsme my :-)) a která bude co možná nejsoběstačnější.... to by byla pohádka :-) Něco jako Krišnův dvůr, ale víc open mind :-)
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    SQARA: a Miluch jen tak prudí, to neřeš :-))))
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    a diskuze tu vážně mrtvá trochu je, bo funguje teprv chvilku, nikdo o ní neví a já sem též moc nestíhám "chodit"....ale polepším se, zatím to můžu brát jako takový svůj blog, či výlevnu a vy taky :-)))
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    SQARA: ano, to je všechno konspiračně jasné, všam je nám z toho ouzko, ale jaké navrhuješ řešení? :-))) a já se zase dneska vyjádřila někomu o něčem ve smyslu, že si všechno děláme složitějším než to je (vezmu v potaz spíš tu vědomou stránku bytí než hmotnou či materiální)....já bych se chtěla nějak dostat zpět k té podstatě, pochopit, co se tu děje, tak jak jsem to (paradoxně) nejvíc vnímala, když jsem byla dítě...dá se to nazvat takovou nezkažeností, která by vedla k tomu mému životnímu nadhledu...myslím, že každý to někdy pocítil, takový ten pocit: " o co tady kurva de?? " :-)) no a něco na tom bude, člověk ve svém vývoji na jednu stranu moudří a na stranu druhou se čím dál tím víc vzdaluje od chápání základních věcí, ztrácí vazbu s "vesmírem", přírodou a musí ji znovu těžce nalézat....dá se to představit jako konkáva.
    MILUCH
    MILUCH --- ---
    SQARA: a co po nás chceš?:D
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    JOCELLYN: Hezká aplikace. Jestli se mohu zeptat, ty poznámky někdo vyhodnocuje a dává zpětnou vazbu, anebo je to vše v rukou uživatele?
    JOCELLYN
    JOCELLYN --- ---
    Ahoj. Nebudu zakrývat, že sem píšu hlavně abych upozornila na svou aplikaci http://journeyapp.net/, nicméně je pravda, že to o čem tato aplikace je, mi změnilo život. Tajemství života je pro mě v uvědomování. Pokud si uvědomuju svoje myšlenky, postoje a hlavně emoce, mohu tak ze života získat nejvíc. Jsem upřímná sama k sobě, protože si nic nenalhávám a mám jasno. Uvědomovat si znamená také vidět svá slabá místa a mít možnost růst. Uvědomovat si znamená žít v souladu se svými hodnotami a žít štastně.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    JANCICEOPICE: jn, ono to bývá někdy takové kamarádské "nebuď blbá" a sloveso :-) Jenže problém je v tom, že to co jeden považuje za správné pro sebe nemusí platit pro ostatní.
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    Poslední dobou mi nějak připadá, že musím bojovat za to, že zatím nechci dělat všechno sobecky v zájmu vlastního spokojenosti a pohody.... okolí se mi furt snaží tuhle touhu po osvobození od vlastní sebedůležitosti vyvracet a znehodnocovat na počiny blázna, vštěpovat mi do hlavy, že důležité je být sobecký a starat se sám o sebe, že přece si nebudu kazit jako život nákým altruismem....jasně, každý musí začít u sebe...ale já si nestěžuju, nic mi víceméně nechybí, nic důležitého.....každopádně téměř nikdo z mých (imho přesto velmi inteligentních) přátel mě v mých oddaných myšlenkách - o posunutí vzniku vlastního absolutního štěstí v zájmu pomoci ke štěstí ostatním - nepodporuje. Já si pak připadám jak náká pseudorebelka, rebelující pravdou, láskou, skromností, úpřímností....no prostě průser. Kam sme se to dostali.. :-)))
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    Dalajláma: Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti, když řešení nemá, starosti nepomohou........jak se tedy oprostit od starostí? :-))
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    JANCICEOPICE:
    GAF:
    Podle mého ten vnitřní hlas slyší téměř všichni z nás. Každý z nás ví, jak by měl žít, jak by to mohlo (mělo) vypadat, ale....pak přijdou konkrétní rozhodnutí, které člověk udělá v tom běžném životě a často je to úplný opak toho, co cítí v nějakém odosobněném rozpoložení. Je to dáno i historií, společensko-náboženským utvářením naší "západní" společnosti, kdy jedinec ve společnosti je veden celkem nějak. A jakékoli vybočení či nestandartní jednání není až tak moc tolerováno okolím. Chce to hodně osobní statečnosti a odvahy. A tyto vlastnosti bychom imho měli v sobě pěstovat.
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    Děkuji za příspěvek....on asi mozek má sám o sobě tendence posouvat líné o někdy i unavené lidské tělo dál...to jsou takové ty situace, kdy si člověk lehne a je totálně vyřízený, ale mysl ne a ne ustanout a šrotuje všechno....jen občas si říkám, jestli vážně nepřemýšlíme nad něčím až zbytečně moc. Takový méně myslící lidé mi přijdou často šťastnější :-)

    Například já se cítím daleko spokojenější a vyrovnanější, když na uplné hloubání se sáma v sobě a esoterickému sebepoznávání či karmickému osobnímu rozvoji prostě nemám čas :-) Když není čas nebo si člověk prostě nemůže dovolit se takhle zaseknout...to si ovšem někdy stěžuji, že nic nestíhám, ale ve výsledku jsem vlastně štastná, jelikož neřeším takové ty přemyslené tužby.

    Každopádně důvodem této diskuze je jakási taková touha ventilace a výměny životních poznání, takže na to si ráda čas udělám a trochu si úchylně zahloubám. (abych si neprotiřečila)

    S tím dozvěděním se něčeho užitečného, no často shledávám, že hodně moudrých rad mám vlastně sama v sobě, jen je asi potřebuju slyšet od jiných a až pak jsem ochotna je akceptovat :-) jde o jakýsi způsob ujištění, jestli třeba nejsem uplně blázen :-)))

    GAF
    GAF --- ---
    Hele tak já se přidám: je docela rozdíl v možnostech, který poskytuje přemýšlení, když si vnitřním hlasem položím otázku a při první odpovědi (která většinou nebývá moc užitečná) si řeknu: "Ok, a dál?" místo abych si řekl: "Ale to neni ono." a přestal přemýšlet, jakože jsem nic nevymyslel. Což se právě pak stane. Kdežto když si uvnitř řeknu to ok a dál, tak ono mi to tam i dál přemýšlí.

    Taková maličkost, blbost pro někoho možná, ale pro mě má velkej dopad, protože se z myšlení "stejně mi to nejde a frustrace a záseku" stalo něco jako taková zábava, poslouchat co mi to mozek nabízí a kolikrát se třeba na čtvrtý pokus dozvědět sám od sebe něco, co najednou užitečný už být docela může.

    Dodávám, že na panáku slivovice nebo na skleničce vína se to dělá ještě líp.
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    no jo...krajan můj promluvíííl :-) Na počátku byla štamprla :-)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    štamprlu slivovice a svět je hned veselejší :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam