Tady ten klub se mi libi :-) pekne prispevky ...

Abych osvetlil, proc sem si ho zaradil, mam rad toto tema a rad se neco dozvim z teto sfery :-)

Jinak...
777PLAY: pomahat jeden druhemu to je jasny :-)

KEIKIN: podstatu sveho ja kazdy nakonec stejne zjisti v prubehu zivota, sbiranim zkusenosti :-)


Muzete cist stokrat Eckharta Tolleho, ale nejste Eckhart Tolle, kazdy je jedinecny, kazdy ma v sobe silu i slabost, pokud jedno presahuje nad to druhe, neni to uplne idealni, nejdulezitejsi je harmonie, ted ctete me a rikate si neco na tom je (treba:-)), jenze nejste ja a vsechno zjistite az z vlastnich zkusenosti, nerikam, ze precist si neco moudreho je chyba, ba naopak muze vas to trochu popostrcit, ale stejne na to zapomenete rutinim (akcnim) zivotem... Takze vlastne nejvetsi tajemstvi zivota podle me je sbirat zkusenosti...

Zivot vas provede, parkrat slapnete vedle, nekdy se to strasne posere, ale pokud pote jeste dejchate, je stale nadeje...

KEIKIN: jj, myslím, že tys to řekl moc hezky, o tom jediném to bude...bo zbytek nám může být ukradený....já jsem třeba včera hrála blbý bedminton a zjistila jsem, jak neskutečně jsem se u toho uvolnila, zabavila, vrátila se do dětství, zahulákala si, zavztekala se i se radovala, hráli jsme čtyřhru, zpočátku si každý z těch ostatních třicátníků říkal, že jaká to bude nuda...no nakonec jsme se dostali do takového víru, že jsme to každý po svém prožívali, nehledě na to, co si myslí kolemjdoucí, ostatní nebo spoluhráči.... takový fest fajný okamžik po delší době, kdy mi přišlo, že jsem uplně sama sebou a na nic si nemusím hrát.....asi je to celé o tom, umět se fakt pro věci nadchnout, najít svou osobitost, ikdyby měla byt opravdu divná...nepřizpůsobovat se za každou cenu (morálně ano) ale neměnit své postoje v zájmu jiných, které nám přijdou víc cool...ale taky to chce dost odvahu no, ne všem to jde...já se třeba pořád učím.

Co je vůbec důležité podle Vás , nejdůležitější teda v tajemství života????? Co stojí za to poznat, aby jsme dělali jen to nejefektivnější a nejpřínosnější pro nás . . . . .

GRANTORINO: A jo, pravda :) Takže teď si můžu připadat jako ten Salieri vedle Mozarta :)...

Ale ne, já ti to přeju. Fotografická paměť je fakt fajn věc. A za svoje pokroky, několikamnohonásobně menší než tvůj talent, stejně tak zůstanu vděčnej. Uvidíme za deset let, porovnáme síly, muhehehehe :D

no jo...však víme...využít tvary a barvy k naučení se něčeho...tomu se říká asi jinak...fotografickou paměť má každý...ale spíš jen krátkodobou....

GAF:
JANCICEOPICE: tomu se říká fotografická paměť, já tim například taky disponuju ;)
Fotografická paměť - Wikipedie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotografick%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5

-- Když si chce člověk zapamatovat čísla nebo písmena (např. delší) je dobrý si je pamatovat tak, že člověk zavře oči a kreslí si myslí na to černý pozadí na zavřených očích. Čim zřetelněji tim líp. Tj. takhle si je postupně zapíše a pak, až potřebuje vyvolat, tak zase zavře oči a čte (kouká se) co tam má zapsaný.

Můžete být překvapeni jak dobře to může fungovat. A jak člověk fakt "vidí" všechny ty čísla, jejich detaily atp... Ale pravda, chce si je tam kreslit poctivě, aby je člověk fakt aspoň trochu "viděl" a to může třeba i docela trvat.

Jinak se tomu říká taky vizualizace nebo "prostě si něco představovat" :) Matně si pamatuju že používání týhle schopnosti prej sahá minimálně do starýho Řecka.

PS: přijde mi zajímavý, že jsem schopnej - respektive je mi dovoleno - psát jenom hodně veliký čísla. Jestli to tak můžu říct, tak několik centimetrů na výšku. A nevidim barvy. Jenom takový nezřetelný a zároveň zřetelný tvary. Když se snažim o menší nebo o faktickou barevnost tj. abych tam měl fakt obrázek a víc místa, tak mi to nejde. Snad časem po dalším tréninku. Zase je fakt, že si je můžu psát co celýho prostoru, tuhle někam dolů, tuhle uplně napravo až mimo zrak, tuhle jakoby zezadu, že se překrývaj s těma vepředu jakoby 3D a tak... Tyhle triky si asi každej pak už vymyslí dál.

MILUCH: nee, tohle se tak jakoby tají, vlastně tak trochu rezonuje, jenže to zase nepatří k tichu, žejo... Je to skoro až hmotné. Možná si to namýšlím, ale po chvíli soustředění nebo takovýho zaposlouchání-zadívání se se to dá vycítit v čemkoliv a kdekoliv. Snad jenom ve zvuku samotném tim spíš, když je hlasitý (třeba auto) mi dělá problém to najít.

Hele lidi, znáte takový to ticho na pozadí všeho? Jak zní ve všem. Rezonuje ve věcech, ve zvucích - no rezonuje asi ne - jeví se...nevím jak to říct. Jakoby až hmotné ticho. Vnímáte to někdo někdy? Umíte se na to naladit na delší dobu?

...asi jsem měl napsat něco užitečného - pozitivního, co :)

JANCICEOPICE: mno tak to je fajn. Přeju.

nevím...ale já se furt až tak špatně necítím :-))) co vy? nejedná se spíš už o chronický pocit neštěstí? že ikdyž je vlastně člověk šťastný, tak si to jen nechce přiznat? to štěstí prostě nikdy nebude dokonalé, tak jako my sami, tak jako každý vztah, cokoliv...mě jen štve, že ze sebe děláme otroky moderní doby, zapomínáme, co jsme, máme čím dál tím víc volného času, na úkor něhož se "nudíme", nevyužijeme ho adekvátně a pak moc přemýšlíme, blázince praskají ve švech :-))

(což býval docela dost můj problém mimochodem)

např: studium toho co člověku dělá problémy a proč se pořád cítí tak špatně nestačí k tomu, aby se naučil cítit se dobře

JANCICEOPICE: o to taky jde.

GAF: jj, přesně...no ale dá se z toho vzít ponaučení...