ANNAWA: tam muze jit o tu schopnost vyrovnani tlaku v bubinku, treba to proste umi. nebo je na ty usi citlivejsi a vyrovnava uz pri prvnich pocitech, coz je technicky vlastne spravne. neceka, az ucho zalehne. mozna?
s tim spravnym profouknutim bubinku miva nekdo problemy. nekdo to umi bez zacpani nosu jen posunem celisti, kdy pak jde spravne vyvinout tlak v nekde oblasti korene jazyka a vyrovnat ten tlak v usich. nekdo to umi jen se zacpamym nosem a nekomu to nejde vubec ani se zacpanym nosem a pak trpi. kazdodne vyrovnavat prubezne od zacatku a necekat ta tlak nebo nedejboze bolest.

POZITRON: blby je, ze neodhadnes, jak to který dite bude mit - našemu synovi s x zanety stredniho ucha v anamneze to kupodivu nedela nic.

LORAIN: a ted si vem, ze ti to zalehnuti odezniva jeste pul dne tim zpusobem, ze ti v uchu nahle bez varovani treba po 2 hodinach klidu krupne tak, ze ti vyhrknou slzy. :/ co jsem si tady precetla, ze na to deti trpi vic, tak mam z toho strach, protoze samozrejme nechci, aby jakkoli trpel, Nuficek nas malinkej.

Běžně mi tlak v letadle nepůsobí žádné problémy. Vloni jsem před letem do Milána chytla od syna asi největší rýmu svého života. A to jsem pak poznala, jak cítí v letadle děti. Bez přehánění jsem plakala bolestí při vzletu i při přistání.

POZITRON: memu muzi to taky stojí za to, ale diteti to spis neudelas. Z mych ctyr exemplářů na to trpí jedno, to dnes uz dospělé.

EDERA:
ANNAWA: holky, ja to resim uz kdyz reknou, ze se mame pripoutat, cucam, zvejkam, piju, snazim se vystrkovat spodni celist dopredu a neni to nic platny. ale stejne by mi stalo za to letet nekam klidne na 3 dny. :) nastesti tohle se deje snad jen mensine lidi, ne? doufam, ze kluk bude usetren a nastuduju toho co nejvic, hlavne aby netrpel. :/ jinak jsem zila v tom, ze cim rychleji letadlo pristane, tim je to horsi, prislo mi to tak, ale je mozny, ze se pletu, to nepopiram. uz byly lety, kdy jsem byla v pohode totiz.

POZITRON: chartery jsou v tomhle horší než nízkonákladovky.

POZITRON: ono na uši není nejhorší to samotný přistání, ale moment, kdy začnou před přistáním tlakovat vzduch v letadle, můj muž je na tom jako ty a má to odpozorovaný. Takže vlastně sebe nebo dítě musíš začít řešit tehdy, ne až když jde letadlo úplně dolů, pak už je vlastně pozdě - když začne třeba žvýkat dřív, je to výrazně lepší,

Taky nedám konkrétní tip. Jezdíme do Arlbergu, což je asi 650 km, nicméně kluci absolvovali výcvik s instruktorem (maji tam takové speciální tyče se dvěma okama, do kterých navléknou špičky dětských lyží a tak je regulují), kdy se kluci velmi rychle naučili sjet kopec a vyjet na vleku. Pak jezdili s námi, aby se rozjezdili. A v příští sezóně zase plánujeme dát je do lyžařské školy. Ovšem ne do skupiny (mají skupiny i s deseti dětmi, kdy možná prvni dva následují instrukora) ale individuálně. Zjistili jsme totiž, že za námi okoukávají naše chyby a to není žádoucí.

MEDVED007: Jakej kariwurst?:-O Jezdívali jsme lyžovat do Zillertalu a jídlo tam teda bývalo dobrý. Mně se třeba před lety moc líbilo v Hochfügenu, ale nové reference praví, že se to tam zhoršilo. A bydlení jsme tam tehdy měli jiné, než co chceme od života teď.

DYNK: tyhle konkrétní provázky jsme nezkoušeli, měla jsem okoukané jiné vychytávky od instruktorů, nicméně asi byla chyba ve mně, v dítěti, v nás obou...nevím, nešlo to. já se učila jezdit taky jako velmi malé dítě a vlastně vůbec nevím, jak se lyžuje :-)))

MEDVED007: A jezdili jste na tech provazkach? Me to prislo fakt intuitivni jak pro me (nikdy jsem nikoho neucil, ani nikoho pri uceni nepozoroval), tak pro dceru. Ale nemam vetsi statisticky vzorek a je fakt, ze ona byla na lyze extremne natesena, jeste nez jsme vubec na hory vyrazili.

KATIA:
EDERA: ja uz jsem se rozhodla, ze na to Recko prdim. jedna dovolena u more staci a jestli deti snasej ty zmeny tlaku hur, tak to mu nedolreju. mne nekdy i tecou slzy, jak to boli, pul dne neslysim a zrovna na Korfu je prej my letiste, kde to pilot vylozene polozi a to by byl asi mazec i pro me, natoz pro kluka.

DYNK: první dítě se učilo s učitelem, my (protože jsme měli ještě mladší) jsme to obvykle jako rodiče pozorovali , protože jeden dospělý prostě to mladší hlídat musel a měla jsem tudíž pocit, že vím, jak se to dělá. u druhé jsem to zkusila sama...ona spolupracovala, já to měla nakoukané a bylo to k ničemu. přes maximální snahu z obou stran to bylo i po třech pokusech k pláči. měsíc poté jsme jeli na Zadov a za půl hodiny jezdila po svahu a to včetně jízdy na pomě. Ano nebyl to super styl, ale když už dítě jede, tak se s tím dá leccos dělat, když nejede, tak je to na nic.

POZITRON: Podle mých zkušeností jsou u těch letů pro cestovky ještě nejlepší ty první ranní lety (jakože Rhodos ve 4:45 je ve skutečnosti dobrý nápad). Do večera se zpoždění nasčítají - teď z Mallorky to bylo přes dvě hodiny, takže místo celkem snesitelné jedné po půlnoci jsme přistáli ve tři ráno. Než jsme se dostali ke kufrům a domů, bylo půl páté. Rozhodilo mě to na další dva dny.