EDERA: je to možné, jen píšu jako zkušenost.
ale určitě to nepovažuju za nic, co by se nedalo v 99% případů zvládnout, jakkoliv to může být nepříjemné. kamarádka létala takhle s děckem pod rok různě ndo Afriky, dlouhý let, s přestupem a taky žijou :-)

KATIA: Mně to teda při delších letech problémy nedělalo o nic větší než při krátkých. Problém je to stoupání a klesání, udržovaná letová hladina je většinou v pohodě.

Teda teď jste mě znejistěli, jestli létat s Jorikou (chtěli jsme letos v zimě někam do tepla), když má tu jednostrannou nedoslýchavost z dosud nevyjasněných příčin. Aby se jí to třeba potom nezhoršilo... Jak jsem sama ještě nikdy neletěla (teda velkým dopravním letadlem, motorové rogalo nepočítám), tak mě tohle vůbec nenapadlo. Asi bude dobré poradit se s foniatrem, co?

POZITRON: Aha, já myslela, že se to tak nějak obecně ví, že malým dětem to problémy dělá prakticky vždycky.
Mně samotné to někdy problémy dělá a někdy ne. Na čem to záleží se mi vypozorovat nepodařilo. Ale jako jsou dny, kdy mi nepříjemně zalehne ucho i jen při cestě metrem mezi Holešovicema a Kobylisama (jak to jede rychle a stoupá).

ANNAWA: Blondýně to nedělalo problém, dokud měla chronický zánět v uchu a vpáčený bubínek. Jak jí ho odoperovali, uvedli do správné pozice a vypodložili, tak to zlobit začalo.:-( Jak musí stejně jednou za rok na kontrolu do Motola, tak to absolvujeme vždycky tak, aby bylo před létem a letem jasno, že jsou uši v pořádku. Ale roste a osvojila si spoustu kompenzačních triků, takže nakonec dobrý.

ANNAWA: tam muze jit o tu schopnost vyrovnani tlaku v bubinku, treba to proste umi. nebo je na ty usi citlivejsi a vyrovnava uz pri prvnich pocitech, coz je technicky vlastne spravne. neceka, az ucho zalehne. mozna?
s tim spravnym profouknutim bubinku miva nekdo problemy. nekdo to umi bez zacpani nosu jen posunem celisti, kdy pak jde spravne vyvinout tlak v nekde oblasti korene jazyka a vyrovnat ten tlak v usich. nekdo to umi jen se zacpamym nosem a nekomu to nejde vubec ani se zacpanym nosem a pak trpi. kazdodne vyrovnavat prubezne od zacatku a necekat ta tlak nebo nedejboze bolest.

POZITRON: blby je, ze neodhadnes, jak to který dite bude mit - našemu synovi s x zanety stredniho ucha v anamneze to kupodivu nedela nic.

LORAIN: a ted si vem, ze ti to zalehnuti odezniva jeste pul dne tim zpusobem, ze ti v uchu nahle bez varovani treba po 2 hodinach klidu krupne tak, ze ti vyhrknou slzy. :/ co jsem si tady precetla, ze na to deti trpi vic, tak mam z toho strach, protoze samozrejme nechci, aby jakkoli trpel, Nuficek nas malinkej.

Běžně mi tlak v letadle nepůsobí žádné problémy. Vloni jsem před letem do Milána chytla od syna asi největší rýmu svého života. A to jsem pak poznala, jak cítí v letadle děti. Bez přehánění jsem plakala bolestí při vzletu i při přistání.

POZITRON: memu muzi to taky stojí za to, ale diteti to spis neudelas. Z mych ctyr exemplářů na to trpí jedno, to dnes uz dospělé.

EDERA:
ANNAWA: holky, ja to resim uz kdyz reknou, ze se mame pripoutat, cucam, zvejkam, piju, snazim se vystrkovat spodni celist dopredu a neni to nic platny. ale stejne by mi stalo za to letet nekam klidne na 3 dny. :) nastesti tohle se deje snad jen mensine lidi, ne? doufam, ze kluk bude usetren a nastuduju toho co nejvic, hlavne aby netrpel. :/ jinak jsem zila v tom, ze cim rychleji letadlo pristane, tim je to horsi, prislo mi to tak, ale je mozny, ze se pletu, to nepopiram. uz byly lety, kdy jsem byla v pohode totiz.

POZITRON: chartery jsou v tomhle horší než nízkonákladovky.

POZITRON: ono na uši není nejhorší to samotný přistání, ale moment, kdy začnou před přistáním tlakovat vzduch v letadle, můj muž je na tom jako ty a má to odpozorovaný. Takže vlastně sebe nebo dítě musíš začít řešit tehdy, ne až když jde letadlo úplně dolů, pak už je vlastně pozdě - když začne třeba žvýkat dřív, je to výrazně lepší,

Taky nedám konkrétní tip. Jezdíme do Arlbergu, což je asi 650 km, nicméně kluci absolvovali výcvik s instruktorem (maji tam takové speciální tyče se dvěma okama, do kterých navléknou špičky dětských lyží a tak je regulují), kdy se kluci velmi rychle naučili sjet kopec a vyjet na vleku. Pak jezdili s námi, aby se rozjezdili. A v příští sezóně zase plánujeme dát je do lyžařské školy. Ovšem ne do skupiny (mají skupiny i s deseti dětmi, kdy možná prvni dva následují instrukora) ale individuálně. Zjistili jsme totiž, že za námi okoukávají naše chyby a to není žádoucí.

MEDVED007: Jakej kariwurst?:-O Jezdívali jsme lyžovat do Zillertalu a jídlo tam teda bývalo dobrý. Mně se třeba před lety moc líbilo v Hochfügenu, ale nové reference praví, že se to tam zhoršilo. A bydlení jsme tam tehdy měli jiné, než co chceme od života teď.

DYNK: tyhle konkrétní provázky jsme nezkoušeli, měla jsem okoukané jiné vychytávky od instruktorů, nicméně asi byla chyba ve mně, v dítěti, v nás obou...nevím, nešlo to. já se učila jezdit taky jako velmi malé dítě a vlastně vůbec nevím, jak se lyžuje :-)))