VERCA_ZABA: to fakt záleží, my jsme s dětma, co máme teď malý, nikdy nejeli na noc - teď už jim je teda 5 a 9, takže už za sebou pár let cestování máme a neměnili bychom. My si i tu cestu děláme hezkou.

POZITRON: přesně, takže fakt ne. My jsme před časem jeli z toho Balkánu, jedno odpoledne jsme byli v Banja Luce a shodou okolností tam dva dny předtím dojeli naši známí ze třema dětma na jeden zátah za 14 hodin. To fakt neděláme.

MEDVED007: no, to dělal můj muž se svojí ex, která po cestě nic vidět nechtěla a chtěla být u moře brzo ;-)

POZITRON: tak já myslím, že jsou dvě možnosti, buď budeš toho druhého furt kontrolovat a nevyspí se nikdo a ta šance, že bude únava už příliš velká , bude dramaticky narůstat....nebo se přes to přeneseš a řekneš si, že tomu druhému věříš, že zná svoje limity a v případě únavy požádá o vystřídání a ty se mezitím vyspíš, čímž se šance na nějaké mikrospánky výrazně sníží. my volili cestu b, jeden řídil, druhá spal a řídící žádal o vystřídání podle pocitu. NIKDY jsme neřídili dýl jak 2 hodiny a když jsme byli fakt unavení, tak jsme se střídali klidně po hodině.
Popravdě nechápu takovou tu typickou situaci - rodinka jeden na dovolenou, děti vzadu spí a celé to odřídí chlap, který je přeci hrdina a své ženě by auto nikdy nesvěřil a žena z hrůzy, že se něco stane je celou dobu vzhůru a furt ho kontroluje....s takovým magorem bych se na noční cestu nikdy nevydala.

MEDVED007: jo, jet přes den je dost o držku. Když synovi byl rok, tak jsme jeli na Sardinii obytnákem. Cesta tam, trajekty, super. Po cestě zpět jsme někde v Itálii vlítli do kolony, protože bouračka. A skejsli jsme tam asi 3 hodiny.. Ještě že jsme byli obytnákem, protože 35 stupnů, rozpálená dálnice, hejbalo se to šnečí rychlostí, dítě už upocený, opruzelý, pes před infarktem... V kombinaci, že jsme byli na cestě od sedmi ráno a potřebovali jsme dojet co nejdál, nic moc.
Ted pojedeme pěkně na noc, bud to dáme na jeden zátah a nebo to v noci po cestě zapíchneme někde v lese, přespíme venku a ráno dojedeme.

ANABEL_LEE: pro me je taky utrpeni sedet delsi dobu nehnute, treba takovy prednasky na vejsce a to nebyl clovek prikurtovanej, mohl se houpat na zidli, menit polohy pri sezeni, takze chapu, ze pro deti to musi byt jeste daleko vic k nesneseni.

U nas je v aute problem, ze kluci nevydrzi prikurtovani v sedackach, ja se teda vubec nedivim. Jet pres noc by mozna bylo reseni a zvyknout je na delsi cesty asi taky, ale letadlo je proste pro nas pohodlnejsi. V 18 vyrazime z bytu, ve 20 to leti, po desate budem ubytovany, hotovo. Navic jak je cela cesta rozkouskovana (z bytu na letiste, pobyt na letisti, cesta letadlem, cesta do ubytovani), tak to krasne utece. Samozrejme delku letu jsem brala co nejkratsi. Kdyz byl starsimu rok a leteli jsme na Sicilii, tak to uz na nej bylo daleko, do Recka loni v lete to bylo lepso a ted hodina a pul do Chorvatska bude uplne v pohode.

PROMETHEA: samozřejmě, každý si to zařídí jak potřebuje....za nás si teda vůbec neumím představit, že bych s tak malýma dětma jela přes den. naopak v posledních letech už teda jezdíme obvykle přes den případně vyrážíme v nějakou nekřesťanskou hodinu ala ve čtyři ráno, abysme se vyhnuli kolonám. jenže naše holky už jsou prostě velké a v pohodě si dokážou celý den číst a číst a limitem je jen počet zajímavých knih natažených do kindla :-)

MEDVED007: tak to máte dobry. my zamlada spavali taky malo, ale to jsme jeste nemeli deti. no a od te doby, co mame deti, tak nespime vubec :) ted ve 3 letech mladsi to zacina byt lepsi, ale od narozeni starsi jsem spala fakt spatne. kdyz vsechny noci pred dovolenou spis napul, a vsechny noci na dovolene jeste min, tak proste dalsi noc na cestu obětovat nechceš. to jenom pro ilustraci, co za preferencí jízdy přes den může být, pokud si to ve vlastní realitě nedokážeš představit. těch důvodů ale může být tisíce různých...

ANNAWA: my máme kliku, že našim dětem v autě nic nevadí, holky si v autě odjakživa čtou, což třeba já nemůžu ani náhodou

MEDVED007: jak píšu, dělá se jim s tím beztak blbě, ale netvrdím, že až budou větší a přejde je to, že ho nedostanou.

PROMETHEA: my jsme zamlada spávali fakt hodně málo, bohatý noční život :-) teď už to teda zdaleka není co to bývalo, ale spát jednu noc napůl nepovažuju za nějakou zvláštní zátěž a to jsem asi ještě o něco starší než ty. nejlepší je to rozchodit tj. hned po příjezdu se chovat naprosto normálně, nespat a běžně fungovat do večera, to si člověk pak ten režim nijak nerozhodí. :-)

ale my teda vždycky jeden řídíme a druhý spíme, takže těch hodin nechybí nějak závratně moc....

PROMETHEA: *dospáváme

MEDVED007: už se to tu stokrát řešilo. my třeba nejezdíme na noc, protože takovou noc v našem věku dostáváme pak celou dovču, a na cestě zpět by se úplně ztratil ten dovolenkový odpočinkový efekt. tablet/mobil je záchrana, ale u děti pod ca. tři roky taky nechceš, aby koukaly nějak extra dlouho do tabletu...

u nás je cestování autem dobré od doby, kdy se holky dají zabavit povídáním a zpíváním (tak od 2-2,5r). do té doby bych si delší cestu taky moc neužila. loni na podzim dali 10h v autě jako nejlepší cestovatelky (to jim bylo 2,5 a 4,5). ale chápu, že některé děti/rodiče delší cesty nesnáší dobře. ve výsledku i já preferuji letadlo...

k cestování autem s prckama...my jezdili kromě prvního roku, kdy bylo dětem pár měsíců každý rok někam do zahraničí autem (Chorvatsko, Itálie, Francie) a to podotýkám v době, kdy nebyly žádné mobilní hračky a museli jsme si vystačit s pohádkama a písničkama na CD, když jsme poprvé měli malé televizky, které přehrávaly pohádky, tak jsem byla jak v nebi, protože to byla absolutní pohoda, zabavování dětí kleslo o milion procent. my ale jezdili vždycky na noc s odjezdem večer, takže děti byly vzhůru chvíli po odjezdu a pak chvíli ráno , kdy už jsme se blížili a bylo snadné je namotivovat ala, jé moře :-) ale naše děti teda byly na auto vždycky zvyklé a jezdili jsme (a já jezdila i samostatně) s nima x hodinové trasy poměrně běžně.
v dnešní době všech tabletů a mobilů si po pravdě neumím představit, že by to byl sebemenší problém :-)