MEDVED007: zase na druhou stranu. Za mého dětství nebyly povinné autosedačky a cestovalo se skvěle, protože jsem se mohla rozplacnout na celou zadní sedačku nebo sem ležela na mámě.. o cestování zájezdní karosou na noc do Itálie a spaní v uličce ani nemluvím:D
Chápu, že dneska děti jsou otraveny, když musí být pripoutany pořád v jedny poloze, nijak moc se neprotahnou, nic

STARDAY: U nás to nejde ani na té rovné cestě... Po delších cestách většinou jedu slovní kopanou i ze spaní :)

MEDVED007: urcite to jsou pro cast lidi velci pomocnici, nebo jen mit moznost pustit jakoukoliv hudbu a neposlouchat porad dokola jednu kazetu po rodicich nebo radio v ruznych jazycich :) nicmene dcera byla blici dite, takze nejaky koukani do tabletu fakt neprichazelo v uvahu. a doted je mozny pouze na dalnici nebo rovny ceste

teď promluvím jako fosilie, ale ohledně cestování musím říct, že dnešní rodiče nevědí, co jsou problémy....v poměrně nedávné minulosti jsme v autě neměli kromě rádia lautr nic a to byly teprve cesty výzva jak prase. když nám kamarádi na cestu 1500km do Francie půjčili takové přenosné obrazovky, kde se něco dalo pustit na CD, tak jsem měla dojem, že ten vynálezce by měl dostat nobelovku ....no a dneska se všema těma přístrojema...pohodaaaa :)

GEISHA: Ale zlepší se to! Časem... přiznávám, že jsem jednou jako cerstve rozvedená na cestu do Chorvatska dala svému adhd nějaké antihistaminikum první generace, zabralo to krasne.

LUSINDA: přidám historku o cestě z Lausanne do Prahy (900, asi 10 h) s půlročním kojencem, sice ji celou neprořval, ale odmítal po cestě jíst, takže to bylo trošku peklo i pro ženu.

LUSINDA: Max jsme jeli s takhle starym (plus k tomu sourozenec 2 roky) Praha- Davos (Svycarsko). Nezachranovala to ani lizatka a museli jsme po ceste dvakrat stavet na prestavku (jednou Ammersee, podruhe Regensburg). Cesta na 6 hodin puvodne nam trvala cca 10, takze je lepsi naplanovat prestavky a stavet. Pokud to jde udelat jako roadtrip a dat to s meziprespanim v hotelu, bude to asi nejlepsi. Stejne tak s dvou mesicnim ditetem trasa Praha-Berlin misto puvodnich planovanych 4 hodin trvala 8 hodin.

LUSINDA: s 10m jsem jela autem 1200 km, cestu tam jsme rozdelili pres noc v pulce km, zpatky jsme to dali naraz. prestavky vzdy po max. 2 5 hod. druhy rodic sedel vzadu a bavil dite:-D ja tehdy byla v 6m. a byla to tak skvela dovolena, ze letos tam jedeme zas :)

LUSINDA: chápu. Taky jsme před dětmi měli dost jiný styl cestování, rychlejší, ekonomičtější a poznali jsme hromady míst.
Za mě ještě, co se nám osvědčilo - moc neplánujte, neupínejte se na nějaké termíny, místa poznání apod. Já myslím, že ta cesta první dlouhá je to nejmenší, prostě to bude den dva v autě, přestávky na protažení (my třeba i sjedeme z dálnice do nějaké nejbližší vesnice, kdyz vidím na mapě, že je tam hriste/jezírko/něco) a pak už to bude fajn.
A jak tu padlo, s ročním dítětem je to ještě pohoda, nepotřebuje si vybírat hřiště, kupovat zmrzliny a blbosti na každém rohu, debatovat, proč se zase někam jede apod:)
My si první dovolenou s prvním dítětem v jeho roce na Sardinii vlastně celkem užili, dali jsme moře, památky, města, urbex, hory, všechno.. Teď se třemi dětmi jsme byli připravený a obrněný na spoustu věcí, ale na to, že si dcerka po týdnu cesty zlomí nohu a ještě se jí kvůli špatně udělané sádře udělá dekubit na patě, tak na to fakt ne. Ale vše se zvládlo, plány se přeskládaly, viděli jsme toho méně, za to víc někde odpočívali..

LUSINDA: já jsem fakt hodně střelec a jela jsem několikrát itálii, Grado. Mimochodem, vřele a strašně moc doporučuju tenhle kemp, miluju silou tisíce sluncí. https://www.villaggioeuropa.com/de/camping/

dávala jsem to i sama, ale ve dvou, kteří se mohou střídat, je to výrazně praktičtější.... děti s tím měly vždycky nejmenší problém. Prostě jsme vyrazili třeba v devět večer a ráno jsme byli na místě. Já jsem spala odpoledne

LUSINDA: S méně než ročním jsme jeli do Bruselu a Caorle, ideálně maximum přes noc, když to nešlo, tak holt pauzy, piknik deku a protáhnout, v klidu nakrmit. Ale my máme pohodové cestovatele. Kdyby dítě řvalo, tak sedím doma než z toho vyroste.

LUSINDA: 800km je docela dost - i kdyby dítě spalo v autosedačce, tak je to rychta na záda atd. - počítala bych s možností zastavení a případně chvilky pospání si vleže. U nás byl poločas rozpadu dětí cca čtyři hodiny - pak se muselo stavět a dát přestávku.
Každý den jiné místo bude s dítětem obtížné - jednak pro to dítě (neustále přikurtované v autě), jednak pro tebe - neustále balit a vybalovat všechny plíny, kašičky, hračky, převlečení (a nebo jsem já měkká, ale s malými dětmi jsem tohle považovala za nejhorší část - že se někam přijede, musí se hrabat v autě a hledat všechny propriety, pak to všechno zase sbalit - člověk tím trávil spoustu času - a do toho řvoucí / netrpělivé / hladové / unavené / přestimulované děti).
Na druhou stranu, roční dítě nepotřebuje žádné velké atrakce - deka někde na louce, v lesíku nebo na pláži, házení kamínků do vody, hrabání se v písku, mávání klacíkem, jsou dostačné - akorát s tím musíte počítat i vy - že nedáte za jeden den "Konopiště, Křivoklát a ještě Muzeum dělnického hnutí"

LUSINDA: jela jsem 800 a bylo to dobrý a klidně bych jela dál, ale hodilo se nám ta Itálie....

LUSINDA: osobakem nebo obytnakem? My máme najeto tisíce km obytnakem s různě starými dětmi a v pohodě. Dlouhé přejezdy mame rozkouskovane, víme, že zvládneme denně ujet max 800km (a to jedeme nakladakem rychlosti cca 90-100km/h).
Svagrova jela s roční dcerou osobakem do Bibione, dali to za noc, dítě většinu cesty prospalo.
Záleží, jak vaše dítě zvládá cestování, jestli vydrží v sedačce, jestli zvládne usnout, nechat se zabavit atd.

SEVERINE: My právě berlinskou dopravu milujeme. Všechno to křížení, přestupy, různý typy vlaků, ale chápu, že to člověka snadno zmate.