GENTIANA: Mé špíčky usilovně setrvávají v dané lokaci, jako že bych si břuch přelila do velikosti ňader GG fakt nehrozí :), byť minimálně můj manžel by asi výskal.
Mám třeba relativně (s ohledem na zbytek výbavy) hubený nohy, nicméně od kyčlí výše to stojí za to. Čili bych třeba potřebovala, kalhoty s pasem cca 48/50, nicméně přes stehna a na dél mi naprosto vystačí 46. V tento moment veškeré kalhoty, které mi napoprvé padnou, nakupuji zásadně ve dvou vydáních, protože je to skoro jako zjevení svatého, je jedno jestli se jedná o nenáviděné jeansy nebo kancelářskou čerň. Nemám ráda upnuté věci (z mého pohledu to ani není estetické a necítím se v tom dobře), volím střih mírně projmutý v bocích, ideálně delší pod břuch, nebo pas těsně pod prsy a pak padák dolů). Prostě visí. Pomáhla joga, zrušili ji. Nedalo se loni hovořit o nějakém zpevnění, ale najednou jsem nabyla dojmu, že nějaké břišní svaly mám, do té doby jsem o nich pouze čítávala v sestřiných lékařských knihách.
je to hdně o tom, jak se která z nás i cití. Pamatuji, jak jsme létala a sálala ze mě energie, když jsem vždy po zvážení zjistila, že je kilčo v pdachu. Jak jsem významně pomlaskávala nad menší velikostí hazuk.

TERA79: alesimtě, jestli jsi někde našla moje fotky, tak je to taky velikost 48, a to jenom proto, že špeky se dají přelejt a že to zní líp než 50. Takže s tou éterickou vílou bych šetřila.

Dobré ráno milé dámy. :)
Takže na férovku, já velikost 48. Po loňském veleúspěšném zhubnutí -18kg (pravidelná joga, jídlo, spánek) , startovací vel 52/54. A teď nic. Nezvládám chodit cvičit, moji milovanou jogu nahradilo jakési ženské cvičení, mou milovanou cvičitelnicu Leničku (éterickou vílu, co si v pase uměla udělat uzel), nahradila milá pištivá Hanka a dostala jsem se do fáze, že tam chodit nechci, přestože jsem byla závislá a těšila se na svou týdenní dávku uzlování a protahování (pro mne to byl ještě bonus "mého" času, mám doma 4-letou holčičku). Kila se díky asi zdravému hubnutí nevrací (ťuk, ťuk, ťuk) . Nicméně otevřeně přiznávám, že to není cílová velikost, kam jsem měla v plánu se dostat. Teď momentálně jsem ve velké duševní nepohodě(kterou si z větší části asi způsobuji sama, jsem puntičkář a nerv) a samozřejmě mi velmi nevyhovuje konstituce, byť srovnání s předloňskem je to obrovské zlepšení, o jakékoliv pevnosti mého korpusu nelze hovořit ani diplomaticky, spíš bych to nazvala usilovně visí.
Bohužel nejsem ďouče krev a mlíko. Nemám nikterak velkou základnu ani ňadra dmoucí. Prostě velikost 48 kam se podíváš.
Znám některé z vás podle fotek z různých auditek a některé z vás osobně a musím říct, že z mého pohledu jste víly a jste tam, kam já bych chtěla a pak je pro mě nepochopitelné, jak se vám na sobě může něco nelíbit. Nicméně se pokusím tento fakt co nejvíce upostranit a nepsat hlášky typu, ILLUZE, co to povídáš, dyk ty seš taková panenka ;)

Děkuji za otevření obzoru ohledně perspirantu na stehýnka, sukně mám ráda, ale nenosím je, protože v létě silonky nee a ta pošramocená stehna jsou pěkně nepříjemná věc. (byť dle mé babičky, je vynesení odpadků bez punčošky něco jako společenská degradace), ale s velikostí 48 jsem vděčná za každý cm2, ke kterému se nelepí látka. Takže většinou volím volné oblečení (snažím se vynechávat model Pavarotti, aby to alespoň trochu připomínalo, že jsem ženská).

Tak doufám, že mě nevyženete.

Tak já se teda setkávám s různými formami sdělení, že jsem, nejdiplomatičtěji řečeno, figury wagnerovské.

BESSAYA: Dvakrát jsme se viděly a přiznám se, že bych tě prohlásila za drobnou osobu.

Ono to asi nebude jen o nás, ale taky o lidech okolo, že každý to vidí jinak trochu. Muž mě doma občas oslovuje "mini" nebo prcku" a podobně, kolega mě oslovuje často moje milá boubelatá a kdysi tu i padlo něco ve smyslu, že jsem taková hřmotná ženská. Setkávám se obecně s oběma názory a drobná si myslím že fakt nejsem, akorát tak do výšky (166).

ILLUZE: no já už se tomu dneska směju, ale tenkrát jsem se fakt chtěla propadnout, a to jsem tehdy vážila 57 kilo, kde ty časy jsou :-D

MADIETTA: když ono je to asi i trošku o něčem jiném... ;-)
Renfri má pleť a tvář jako porcelánová panenka, když se usměje, vidíš jen ty oči a zářivý úsměv a to všechno ostatní se tak nějak "smaže" :)
Snad jsem nenapsala nic urážlivého... jen jsem to u ní postřehla za tu dobu, co se známe... paradoxně na mne jako "velká" nejvíce působila v období, kdy vážila nejméně za tu dobu, co se známe... protože tehdy nebyla úplně šťastná a bylo to znát, ten smutek zastřel to ostatní, takže do popředí "vyplul" velký hrudník...

a když budu psát za sebe - aktuálně je mne víc, než mi je milé a je mi jasné, že s tím musím něco udělat... ale přesto co chvíli slyším na svou adresu "drobku" nebo "maličká" - jasně, jsem podměrečná, ale je mne dost a opravdu mám čím dýchat i na čem sedět... sama jsi to viděla na fotce...
velmi často mi muži nabízejí pomoc, kamarádky trvají na tom, že mi ponesou tašky...
tak nevím - jestli už vypadám tak strašně zrychtovaně nebo je to jinak... :)

RENFRI: to musíš mít skutečně úžasné fluidum, když působíš jako drobná a křehká (a to si neber špatně, považuju tě za opravdu atraktivní ženskou, ale za drobnou a křehkou bych tě skutečně neoznačila :-D).

Ale asi to teda opravdu bude mnou, tím co je uvnitř... i když pořád myslím, že ten exteriér hraje velkou roli i sám o sobě. Třeba mám pocit, že k holce s obrovskýma prsama se chlapi vždycky budou chovat trochu jinak než k holce s malýma, že se s tím pojí určitý stereotyp. A stejně tak když mám vzhled slovanské selky, tak se ke mně lidi nebudou chovat jako ke křehounké princezně.

Dodneška si vzpomínám na takovou příhodu z vejšky - jeli jsme se spolužáky na hory a jeden kamarád vzal svoji přítelkyni, kterou jsme do té doby neznali. Byla neskutečně drobná a štíhlá, takový ten typ, co máte pocit, že fouknete a ona odletí, měla dlouhé vlasy až do pasu, obrovské oči... no prostě víla. Kamarád jí nesl úplně všechno, svoji krosnu, její krosnu, svoje lyže, její lyže, a ona si nesla akorát v ruce spacák. No a na srazu se po seznámení se na mě těma svýma velikýma očima podívala a něžně pronesla: ty vypadáš, že jsi taková silná, nepomohla bys mi s tím spacákem? A já z toho byla tak konsternovaná (a toužila se propadnout do podsvětí), že jsem jí ten spacák ke svojí krosně a lyžím fakt vzala. :-D

Kdyby se někdo z odvážnejch vyblejskl, jak to vypadá před a po se stahovacím prádlem plus nějakými šaty navrch (a bez zataženého pupku atd. :), bylo by to prima. Kdysi jsem si cosi chvíli nosila, ale zdálo se mi, že efekt je pouze psychologický.

Hodně se potím a jediný deodorant, který můžu běžně používat, je Garnier, zbytek mi vydrží max. půl dne.
Na stehna se mi velmi osvědčil pánský Old Spice. Vydrží mi celý den, narozdíl od všech dámských, co jsem zkoušela.

CHIMERA:
MORGAIN: hledala jsem odkaz a nenašla... tak nevím. je mi líto, asi nepomůžu. Je to kolekce F&F magic, ale já je mám, pravda, už asi 3 roky. Třeba změnili střih. Ale u mně se nic jako rolování nebo zaříznutí nestalo, a to mám nad koleny taky pěkné bochánky

KLAIR: Deodorant jsem taky otestovala a docela pomohl.

Jinak já jsem z FF zatím zkoušela jedny a ty mi nesedly. Mam stehna široká hodně právě i ve spodní části (těsně nad kolenama) a tam se mi vždycky všechno zařízne, což je mi nepříjemné. Ale jestli to byly ty samé nevím. Pošli případně, prosím, link.

KLAIR: jj, taky bych chtěla vidět nějaké konkrétní. u nás v OL nemají v FaF žádné takové kalhotky...

ANYSA: Nosím ty kalhotky, když chci ochránit stehna. I v horku. ty nohavičky mají tak akorát, nejsou utažené, ale nejsou moc volné. je to kolekce F&F Magic.
Nenosím je každý den. A jsou až pod kolena.
Poslední dobou na ochranu stehen taky používám tuhý deodorant

KLAIR: jdu se podívat na web. Nenašla bys co máš konkrétně ? U volných nohaviček bych měla zase obavu že se nahrnou mezi nohy (aspoň kraťounké spací kraťasy mi to dělaly). A nosíš stahovací prádlo každý den bez ohledu na počasí ? Mě právě nejvíc svědčí pod šaty, ale zase šaty si beru většinou když je vedro...

MADIETTA: no chovají... ale tak jinak... mám pak mnohem více problémů s ženami a muži jsou sice velmi často vstřícnější, ale také agresivnější a obtěžující...
nemyslím to nijak zle, ale když jsem oplácanější, je život tak nějak klidnější...
asi proto pokaždé zpanikařím, když se dostanu na určitou váhu, najednou mám tendenci co nejrychleji tu váhu nabrat zpět
na druhou stranu mne prostě kila obtěžují, nebaví mne řešit, co si mohu a co ne dovolit nosit, jestli něco někde tlačí... a především mi překáží třeba při běhání, člověk je víc unavený (a v mém případě nejde o obezitu, prostě klasickou nadváhu)... jsem jen prachobyčejně ješitná, že nemám něco pod kontrolou ;-)
a o to víc mne štve, že vlastně sebe...