1MALALISTICKA: Nemůžu mluvit za všechny, ale celkově tady asi nebude moc lidí, co chodí na "zážitkové kurzy", spíš naopak na ryze praktické, protože nejeden z nás tady je střelec, kde přeci jen ta intenzivnější první pomoc může být potřeba.
Ani jednom z kurzů první pomoci, kde jsem byl, neradili nic jako přišpendlovat jazyk, naopak minimálně na dvou to uváděli jako odstrašující příklad.

WRIGLEY: To není pravda, že nemají dělat nic. Co se víc blíží pravdě je to, že často neví co dělat mohou a jak. Jinak mám ráda větu mých oblíbených lektorů, že k záchraně života mi stačí dvě ruce. Je to velmi zjednodušující, ale spoustu věcí můžeš udělat opravdu jen holýma rukama. I ta zastává krvácení se dá nasvindlovat bez pomůcek a zastává krvácení je taky to jediné co má předcházet resuscitaci. A resuscitace zas pro laiky znamená jen masáž, když to není dítě, zjevně uduseny/utopeny, nebo tvůj blízký. Ale když někdo dýchání nemá natrénovano...
Napadá mě příklad kluka, který byl svědkem DN chodec X tramvaj s otevřeným poranenim DK, ze které dle jeho slov vystřihovánky krev z nějaké hadičky trcicí z těla ven. Tak ji chytil a zmáčknul. Zastává krvácení na medaili, bez pomůcek, bez nácviku modelových situací, jednal intuitivně.

1MALALISTICKA: pointa tohoto auditka je reseni situaci, kdy neni k dispozici odborna pomoc at uz kratkodobe v civilizaci a nebo dlouhodobe mimo ni. V ramci jak prava, tak samotne pomoci zajistit co nejlepsi sanci. Nikdo tady nebude zkouset invazivni prostredky, dokud to neni nutne, jak sama rikas, riziko je prilis vysoke.
Primarne jde spis o zajisteni zivotnich funkci, krve v tele, ...

Chapu, ze z pohledu profesionala jsme "nebezpecne proaktivni", ale za sebe muzu rict, ze vsichni, ktere jsem zatim potkal, maji dost rozumu na zvazeni situace.
Ten pokrocily skill resime hlavne kvuli situacim jako je valka, pohroma, ... kdy nebude potrebna pece k dispozici a pak se velmi hodi vedet, co delat v kterem pripade, kdyz i nelecena horecka muze ohrozit zivot.

STENNY: No tak v dojmu z komunikace jsme na tom podobně, možná mylný dojem, těžko říct. U tebe mám pocit, že jsi možná vojenský záchranář, ale jistá si nejsem, jen tipuji. U nich je výcvik asi něco jiného jak u laiku ze zážitkových kurzu zpestřením bodanim do figuríny.
K tomu tensaku snad jen to, že třeba i vojenský lékař, praktikující na ZZS i na anestezii zhodnotil PNO špatně, punktoval a pacienta ohrozil na životě. Naštěstí mel zajištěné dýchací cesty, byl na operačním sále a měl kompletní team, takže to dopadlo dobře, ale nemuselo by. Záchranářů co by se do toho vrhli znám jen pár a k jejich práci mám jisté výhrady, především to, že za sebou nemají jedinou punkci s dohledem někoho zkušeného, ale jehlu nízko u pasu mají vždy.
No tak sem se snažila zjistit jak to máte vy tady, jaká praxe je za vámi, reálné situace atd.
Jinak mít u sebe rukavice, řezačky na pásy, případně raptora je super, to zas mou dušičku potěšilo.

1MALALISTICKA: Lepší odpověď, než třeba CLS skripta, ti asi nedám (a nebo nechápu, na co se přesně ptáš). Zalepil jsem někomu bublající díru do hrudníku a on najednou dýchá čím dál namáhavěji? Modrají mu rty, začíná ztrácet vědomí? Jsem někde in the middle of nowhere a vím (nebo mám velmi dobrý důvod předpokládat), že v nejbližších minutách pomoc nedorazí? Částečné odlepení chest sealu a "roztažení" rány pohybem okolní tkáně nepomohlo? Tak bych se o tu punkci pokusil, protože bych uzavřel, že symptomaticky vývoj stavu odpovídá tenznímu pneumotoraxu. Riziko, že se jehlou nabořím do nějakého řečiště, bych v danou chvíli pravděpodobně hodnotil jako menší, než riziko, že punkce je potřeba a zraněný mi zemře (čehož jeho stav nasvědčuje).
Vím, že je tu možnost, že tu jehlu ve stresu zabodnu jinam a způsobím v krajním případě i smrt. Pokud je to v situaci, že má blízká osoba díru v hrudníku a podle všeho, co jsem schopen zjisti, umírá na tenzní pneumotorax, tak je to riziko, které jsem ochotný podstoupit. Blízkých lidí, kteří se mnou chodí do přírody, jsem se zeptal, jestli se o zákroky nad standardní první pomoc (dekompresi pneumotoraxu jehlou a koniopunkci jsem jmenoval konkrétně) mám v nouzi pokusit, nebo ne. Volbu bych samozřejmě respektoval.
Nevím, zda máš podobný komunikační styl i normálně, ale způsob, jakým se ptáš, mi přijde nepříjemně agresivní. Každopádně obsáhlejší elaboráty na téma "kam přesně tu jehlu zabodnout, pod jakým úhlem, jestli dávat větší pozor na horní nebo spodní stranu žebra atd." sem vypisovat nebudu, od toho je literatura.