SHEALA: Ale kuš s těmi Číňany pořád. Byla černoška a natolik samotářská, že o její sexuální orientaci nic nevíme. Rozhodně nemůžu dohledat cokoli o nějakém partnerovi jakéhokoli pohlaví, natožpak o dětech.

DELLAMORTE: Tak čínských černošek moc nebude. Ale kdybych v životě nečetl jedinou povídku od Octavie Butlerové, byl bych výrazně ochuzen.

DELLAMORTE: Zní to zajímavě, ale taky to může jít do kolonky "všeho moc škodí".

BTW, pokud chce žena úspěšně publikovat vyvražďovačky beze smylu, patrně by měla zvolit úderný mužský pseudonym, muži to tak ostatně s červenou knihovnou dělají po celá desetiletí :-)

HYPERION: Je to sice offtopic k tomuto tématu, ale rejpnu si. Myslíš třeba něco jako sci-fi od čínské černošky, která je navíc lesba? :)

Výsledek je ten, že jakákoli diskriminativní selekce na základě pouhých vnějších znaků je hloupost. Ať už jde o pohlaví, barvu pleti, sexuální orientaci autora nebo o literární žánr či formu.

IDLE: Chápu. Podstata té žánrové diskriminace ovšem tkví v tom, že kupříkladu science fiction má natolik široké rozpětí, že si dovolím tvrdit, že každý, i ten nejzatvrzelejší odpůrce žánru, by si v něm při troše dobré vůle na 99% našel něco, co by pro něj byla jedna z nejlepších knih, které kdy četl.

Tzn. pokud se někdo vyhýbá ženám kvůli "ženskému psaní", pak sám sebe ochuzuje stejně jako ten, co se vyhýbá žánru bez jeho hlubší znalosti. Pokud je pro něj kupříkladu science fiction rovna mezigalaktickým cestám, při nichž vás ohrožují vesmíní piráti a vy musíte ústavičně zachraňovat spoře oděné dámy v nesnázích.

ALONSY: A stejně tak si někdo může přečíst Kulhánka a říct, že fantastiku už nikdy číst nebude a Asimov je totéž. To je podobné unáhlené odsouzení nepodložené zkušeností, tentokrát vůči žánrům.

U science fiction aspoň nehrozí, že by si někdo myslel, že sci-fi autora pozná podle jména.

Já na "ženském psaní" nevidím nic závadného, pokud to samozřejmě není bráno jako termín pro "červenou knihovnu" atd. K tomuhle termínu dlouhodobě přistupuji tak, že ženy jednoduše píší zpravidla jinak než muži. Zaměřují se na jiné věci a zajímá je něco jiného. Osobně to beru jako obohacující věc, obě pohlaví jsou odlišná v běžném životě a tak to přirozeně platí i pro literaturu. Podobně bychom se mohli bavit o "mužském psaní", což by někdo mohl brát jako "vyvražďovačky beze smyslu" a někdo prostě mnohem šířeji. Vždy to záleží na tom, jak je termín používán a následně chápán.

ALONSY: No jak kdo, Adamovič jich rozhodně hodně četl, myslím :-)

A tyhle kydy jsou velmi staré kydy, poslouchám je ve fandomu už asi šprdlilión let a jsou furt stejné.