JAKKILLER: Nojo. Podle mé (rozsáhlé!) zkušenosti se hrdinky nefalšované červené knihovny vyznačují hlavně tím, že mají být ohromně sympatické, emancipované, ambiciózní, citlivé, dobré matky, charakterní a laskavé, navenek sebevědomé a v duš zranitelné a tak dále a tak dále. Prostě skoro-ideál (ale lidský), se kterým se dáma při četbě ztotožní, nebude mít problém držet hlavní hrdince palce a nepřepadne ji žárlivost, až hlavní hrdinka skončí v posteli s hlavním hrdinou (kde se naopak očekává vysoká nerealističnost, což právě znemožňuje mužům požitek z tohohle typu literatury, protože se s tím realitě na hony vzdáleným šampónem prostě identifikovat nedokážou).

Takže Pinky je modelové hrdince Harlekýnek vzdálená asi jako ryba bicyklu. ;)

WITTGENSTEIN: Milostný motiv = červená knihovna? OMG. To už je červená knihovna pomalu i Klub Rváčů.

To je ještě v pohodě, ale co třeba taková Caitlín R. Kiernanová, jejíž Drowning Girl právě čtu: narodila se jako muž, nechala se přeoperovat na ženu, v současné době žije se svojí partnerkou, kterou potkala už jako žena. Jakpak byste asi tady aplikovali šuplíček "ženské psaní" ? :)

SHEALA: Ale kuš s těmi Číňany pořád. Byla černoška a natolik samotářská, že o její sexuální orientaci nic nevíme. Rozhodně nemůžu dohledat cokoli o nějakém partnerovi jakéhokoli pohlaví, natožpak o dětech.

DELLAMORTE: Tak čínských černošek moc nebude. Ale kdybych v životě nečetl jedinou povídku od Octavie Butlerové, byl bych výrazně ochuzen.

DELLAMORTE: Zní to zajímavě, ale taky to může jít do kolonky "všeho moc škodí".

BTW, pokud chce žena úspěšně publikovat vyvražďovačky beze smylu, patrně by měla zvolit úderný mužský pseudonym, muži to tak ostatně s červenou knihovnou dělají po celá desetiletí :-)