Autorka na nyxu je. Pro někoho asi nebude tak docela překvapení, že jsem jí já, a mám k vaší diskusi, neb jsem na mobilu, jediný přípodotek. Vyčítat mi, že brojím proti plazmovému lyžování, znamená stejně nepozorné čtení, jaké vyčítáte mně. Kdybyste to totiž opravdu četli, pak byste se - ti, kterých se to týká - dozvěděli, že proti němu nejen nebrojím, ale dokonce ho uvádím jako "pozitivní" příklad práce s neúplnou informací (která se vysvětlí dále, což uvádím též, nikoliv že bych si toho, jak se domnívá WITT, nevšimla - byť v rámci zahrnutí do určité skupiny věcí neříkám "a zrovna plazmové lyžování je vysvětleno na str. XX").

Můžeme spolu nesouhlasit, pro mě za mě si myslete, že mé námitky jsou projevem předpojatosti či dokonce tuposti, na to máte svaté právo. Přijde mi ale trochu smutné, že mi nezvládnutí knihy vyčítá někdo, kdo zřejmě nezvládl dva nepříliš dlouhé blogy...

Tak TASS je zplnomocněn oznámit, že vyjde dotisk Jantarových očí. Pokud jste v nich narazili na nějakou chybu, ozvěte se mně nebo Bramboreeně do pošty, nebo mlčte navěky.

Tak jsem tu o tom ještě přemýšlela (to je nebezpečný :D)...

Jestli je Mycélko blbě napsané nebo ne, o to až tak nejde – někdo pochopil, jak jsem to myslela, někdo ne, a já se můžu do budoucna snažit být ještě názornější a vysvětlit to líp, ale každopádně to nezachráním žádným komentářem, když jsem to nedokázala sdělit v románu. Podstatné jsou ty výhrady ideové. Jestli fakt šířím xenofobii a rasismus a nenávist a jánevímcoještě.

No tak, bohužel...

Ano.

Já si opravdu upřímně myslím, že různé kultury si NEJSOU rovny – jinými slovy, že některá kultura JE lepší než jiná. Opravdu si myslím, že až potkáme lidojedy, NEMĚLI bychom jejich zvykům ustupovat jen proto, abychom neranili jejich city a nenarušili jejich identitu. To, co naše západní civilizace dokázala, je hodno obdivu, a neměli bychom se za to donekonečna omlouvat a stydět a znevažovat to.
Naše civilizace ztratila ideovou soudržnost, kterou měla předchozí dva tisíce let. Věřím, že tenhle rozpad je nutný a žádoucí, protože snažit se udržovat v dnešní době monolitickou jednotnou ideologii už je nemožné a taky hloupé. Už nevěříme "velkým" systémům, které nás v různých dobách stmelovaly. Jenže tahle ztráta směřování podkopává naši vlastní identitu a vede ke ztrátě pudu sebezáchovy, což je první krok k zániku. Neříkám, že se máme vrátit zpátky a nastolit tady militantní křesťanství či budovatelské nadšení; ale fakt si myslím, že ve svém vlastním zájmu bychom o tom měli přemýšlet a pokusit se rychle naši identitu definovat – protože když v ní nebudeme mít jasno, jednoduše všechno odkýváme těm, kteří jasno mají. Když se naší ústřední hodnotou stane bezvýhradný multikulturalismus, je to trochu jako pustit si demokraticky do sněmovny komunisty nebo fašisty. Oni o ničem nepochybují, čili se rychle postarají, aby nadále už nic jiného nebylo. To, co teď nejvíc potřebujeme, je naučit se rozpoznávat přesně tu tenkou hranici, do které je to ještě tolerance a pluralita (a prostě dobrý), a odkdy už je to relativismus, pasivita a pitomá snaha vyhovět úplně každému (čili zlý). Co je legrační paradox: lidi rozčiluje postava Pinky, protože neustále ustupuje, přešlapuje, bojí se úplně všeho (hlavně aby ji neobvinili z arogance či drzosti) a sama vlastně nemá nic, co by chtěla. Jenže ona zosobňuje přesně tenhle přístup, který v celém tom multikulti uvažování cítím: "Počkáme si, až nám řeknou, co chtějí, a pak jim vyjdeme vstříc až k hranici totální rozplizlosti a popření sebe sama, protože my jsme tady přece ti hodní."
Já sama nevím, co by se s tím (v našem reálném světě) dalo dělat. Kdybych to věděla, dělala bych politiku a nepsala bych o tom ságy. Nepomůže definovat "vnějšího" nepřítele; to už jsme tu měli. Problém je v nás.

BORGDOG: To jo, ale to je boj, který si každý čtenář musí vybojovat sám - a řada jich ani nezačne. Jsou prostě lidé, kteří některé SF ingredience k vlastní škodě prostě nepřekousnou. To dělení na maistream versus SF není žádný umělý konstrukt, takto to protě řada lidí vnímá. Ta bloggerka předpojatost přiznává, ale kromě výtek směřujících "do ghetta" (nevím co je protonace, nevím co je plazmové lyžování a to mě štve), se přes to částečně dokáže přenést a kritizuje i jiné věci - stereotypní zobrazení mimozemšťanů, "ženský" typ psaní apod. - a v těchto věcech s ní nesouhlasím, jak jsem psal. Ale připadá mi nefér zamáznout to vyjádřením "bloggerka si myslí, že SF je brak, čili celý její článek je nezajímavý, vždycky by si tam něco našla"

WASSER: Naprosto souhlasím!

Jak tak koukám na její přátele, nedivil bych se, kdyby byla na Nyxu.

me ta divcina prijde bez predstavivosti a prechytrale omezena ;)

Já teda dovolím přihodit jeden názor.
Jantarové oči jsem dala přečíst kolegyni, která není ortodoxní scifistka a víceméně ji scifárnama krmím já. I tak se jí nesmírně líbily a dychtivě očekává, kdy jí podstrčím další díl.
Předsudky jsou hrozná věc a proto se jich snažím vyvarovat. Jantarové oči jsem taky četla jak leží a běží, bez znalosti předchozích Vilminých povídek a ano, dlouho jsem měla dost ošklivý názor, že česká fantastika není hodna mé knihovničky. Tak už jsem troufám si říct vyléčená. :-D
S pohopením protonace mi hodně pomohl BorgDog. :-) Též nejsem bůhvíjak bystrá.
Já mám prostě pocit, že spousta recenzentů si sáhne po těch nejpohodlnějších příměrech téměř automaticky.

Tak už jsem si to taky přečetla :) Jak pravil Stephen King: “You can’t please all of the readers all of the time; you can’t please even some of the readers all of the time." Holt s ní jsem se minula.
Ovšem s tou xenofobií je to problém. To bych fakt nerada, šířit nesnášenlivost a vypouštět démony na všechny strany. Ale kdybych si nemyslela, že je to PROBLÉM, tak bych o tom takovou dobu nepsala.

WASSER: Jinak k recenzi samotné, když o tom přemýšlím, trochu se podobá tomu, co píše Církev Akkütlixova na facebooku. Což mi připomíná, že jsme tam zatím nedali následující text:

Stop Exoxenofobii!
Slovo ‚exoxenofobie‘ vstoupilo do našeho slovníku teprve nedávno, nikoli, jak bychom možná čekali, hned po prvním kontaktu s exoterrestriálními bytostmi. V těch dobách žili pozemšťané již několik staletí v harmonické společnosti, která odsunula slovo ‚xenofobie‘ do naučných slovníků. Pozemšťané si záhy uvědomili, že tehdy běžné slovo ‚mimozemšťan‘ má nepříjemné a nepřijatelné konotace, který by byly pro návštěvníky z vesmíru urážlivé, a vytvořili nové neutrální termíny jako exoterrák nebo jinoplanetník.
Až později, když převaha jak technologická tak intelektuální zejména Össenské civilizace začala být nepřehlédnutelná, pozemský komplex méněcennosti, tak jako již tolikrát v minulosti, vydal svůj hořký plod a bylo nutné vytvořit pojem, který by odlišil starou, lokální xenofobii od předsudků nových a meziplanetárních.
Exoxenofobie, jak jsem už předeslal, má své kořeny, jako všechny teorie skupinové superiority, v komplexu méněcennosti. Tak jako rasismus vůči černochům byl způsoben tím, že muži černé pleti mají zpravidla větší přirození, a předsudky vůči muslimům plynuly z popírání úspěchů islámské vědy, i exoxenofobie je funkcí zaostávání pozemské technologie i sociální koheze ve srovnání s össenskou civilizací.
Příkladem rozmachu exoxenofobie je nedávno vydané Mycélium, román, který se pokouší demaskovat ‚tajemství‘ a ‚spiknutí‘ Össeanů a jejich církve. Román obratně mísí skutečné lidi a události (prof. Hildebrandt, Läthö Ganymed) s fiktivními (údajný syn prof. Hildebrandta, Lucas -- jak známo, prof. Hildebrandt měl jenom dceru), aby si dodal zdání serióznosti, a opakuje dávno vyvrácené spiklenecké teorie jako rádoby senzační odhalení.
Je to typický příklad, jak se autorka (Vilma Kadlečková) snaží lovit v kalných vodách mezi bulvárem a extremismem. Co si ale nechce připustit, je že slova mají důsledky. Lidstvo v minulých staletích muselo vynaložit obrovské úsilí na to, aby spoutalo démony předsudků a nenávisti. Pokoušet se rozlomit pečeti na kobce, kam jsme je uvrhli, znamená plivnout na hrob tisícům statečných mužů a žen, kteří obětovali své životy, aby paní Kadlečková mohla tvořit bez obav z rasového či národnostního pronásledování.
Církev Akkütlixova si váží velké pozemské tradice soužití různých kultur a věří, že Pozemšťané budou s podobnou tolerancí přistupovat i k myšlenkám a tradicím planety Össe.
Tak jako by dnes jistě nikoho nenapadlo vydávat dílo, který by karikovalo a uráželo například Židy nebo homosexuály, ani zesměšňování naší Církve by nemělo jen tak 'projít'. Akkütlixova církev respektuje svobodu slova, ale jako každá svoboda, i tato má svoje hranice tam, kde naráží na svobodu ostatních lidí (nebo Össeanů), konkrétně na svobodu vyznávat svoji náboženskou víru bez urážek a ponižování.
V této souvislosti narážíme na nedávno vydanou knihu 'Mycélium' české autorky Vilmy Kadlečkové. Tento román, který se tváří jako obyčejná beletrie, hrubě pokřivuje základní články naší víry a svědčí o tom, že autorka dává přednost honbě za senzací před důkladným studiem a snahou pochopit svůj subjekt.
Z mnoha polopravd a omylů upozorněme alespoň na ty nejkřiklavější:

• Církev Akkïtlixova neprovozuje lidské oběti ve smyslu, v jakém to dělali např. Aztékové v dávné minulosti Země. Také to není trest za odpadnutí od víry nebo svatokrádež (na rozdíl od upalování heretiků v Evropě nebo poprav tzv. disidentů v komunistických zemích). Podobně, jako to dělají Pozemšťané při euthanasii, i církev Akkütlixova trvá na tom, aby se jednalo o svobodnou vůli larhdökavöara a aby v průběhu úkonu nepociťoval bolest. Vzhledem k tomu, že tento obřad předchází moderní technologický pokrok, prostředkem tlumení bolesti nejsou chemické sloučeniny, ale autosugesce a víra. Tak, jako u euthanasie, i obětování na oltáři Akkütlixe je spíše výjimka než pravidlo, tímto způsobem umírá na Össe méně než 5% všech zemřelých.
  
• Tzv. 'myceliální' technologie nejsou nic tajného ani podezřelého. Jak všichni Pozemšťané vědí, össenské kosmické lodi, které umožňují nerelativistické cestování ve vesmíru, jsou vytvořeny z vláken (hyf) hub, které se nacházejí na naší domovské planetě. Tato technologie je stará tisíce let, naprosto spolehlivá a nepředstavuje žádné nebezpečí ani pro posádku ani pro okolí. Představa, že se spóry těchto hub mohou uchytit v člověku nebo jiném živočišném druhu, je asi tak reálná, jako představa, že se změníte v plesnivý sýr v důsledku požívání Camembertu.
  
• Musíme co nejostřeji protestovat proti insinuacím, že katastrofa na Lathö Ganymed byla jakkoliv zaviněna Össeany nebo naší církví. Tuto smutnou událost zkoumala mj. čistě pozemská Beaufortova komise a stejně jako všechny předchozí konstatovala, že příčinou bylo selhání komponenty dodávané pozemským výrobcem. Konspirační teorie o podílu Össe existují už patnáct let, ale nejsou o nic reálnější, než Protokoly Sionských Mudrců.
  

To jsou jen tři případy, pars pro toto, toho jak autorka deformuje skutečnost, aby se vyhovoval jejím předsudkům a předpojatosti. Z těchto důvodů se Církev Akkütlixova obrátila s podnětem k prošetření na Ministerstvo vnitra ČR s důvodným podezřením, že autorka knihy se přinejmenším dopouští jednak trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 trestního zákoníku, jednak trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku. Dokud nebude náš podnět prošetřen a soud nevydá předběžné opatření, vyzýváme alespoň všechny slušné lidi, aby bez ohledu na svoje náboženské přesvědčení a rasovou identitu, aby tuto knihu bojkotovali.