JARMIK: A ne snad? My jsme se s Vilmou a Michaelem letos domluvili, kdo si co rozebere a zbytek jsme nechali ostatním :)

BRAMBOREENA: To dokáže i každá kočka.

BRAMBOREENA: Zdání klame a vlkodavové jsou po psím světe proslulí jako dobráčtí trulanti, co na sobě nechají dřevo štípat. (Aspoň tedy ta moderní verze, k reálnému vraždění vlků jistě bylo třeba aspoň zčásti jiné povahy.) Máme štěňata těch našich třeštiprdel nejmíň u tří majitelů, co vlastní i vlkodava, a standardní uspořádání je, že vlkodav dělá biologickou trampolínu a italský chrtík po něm skáče a terorizuje ho :-)

RICARDERON: Boris je trubka, nebo abych parafrázoval Viktora Černomyrdina o auditko vedle: Myslel to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.
V článku o Akademii a teď o Myceliu opakuje vzpomínky a drby z doby, kdy se učil mluvit. A obávám se, že i když se občas na něco zeptá pamětníka, tak to stejně nepochopí.
Loni mi třeba napsal: Kdy a jak se u nás začalo mluvit o fantasy žánru (ideálně i co si pod tím pojmem lidi představovali)?
Tak jsem mu odpověděl, že naši anglicky čtoucí fanoušci SF postřehli její existenci už okolo roku 1979, ale protože nebyli dostatečně terminologicky vybavení, tak ji popisovali jako „feudální SF“, to jest příběhy od jejich oblíbených autorů, ale létá se tam na dracích, občas se čaruje, jsou tam krásné princezny a společenský řád se vrátil k feudalismu.
V doslovu ke Klenotům české fantasy si ale v jakési obraně před imaginárními nepřáteli fantasy přečteme, že to znamenalo, že fantasy je podřadná neinteligentní feudální sci-fi, že.
A takovou hodnotu mají i ostatní jeho exkurzi do minulosti...

Stříbrný chlad mi občas přijde jako takové zviřátko. :)