MUM: Imho je přerod od sebevědomého hrdiny k totální trosce přímo úměrný drastickému postupu jeho nemoci. Taky mám za sebou dost záchvatů bolesti, kterou jsem se snažila vydržet, a je to tak. Jak člověk ze začátku dělá ramena, všechno zvládne a vydrží, ale postupně mu začne docházet eneregie a nakonec nevyhnutelně přijde moment, kdy prostě už nemůže, všechny síly jsou spotřebované a vzdá to. To není žádné WTF, to je naprosto přesné. I s tím, že to přijde najednou, zničehonic, žádný dlouhý vývoj.