BRAMBOREENA: Fakt čekáš, že někam přijdeš a NEBUDOU tam houby? ;)

BRAMBOREENA: ohlas od hispanisty a básníka Miloše Uličného:
...večer pro mě znamenal jisté rozšíření mých úzkokolejných zájmů. Dámy Kadlečková a Hanušová mě nadchly, ta druhá má navíc i dobrou poezii. Bohužel jsem musel před koncem odejít, bylo mi chladno a obával jsem se nastuzení (po nedávném zápalu plic).

Včera.
Byla tam děsná tma a všude páchly houby.
Ale jinak hezká akce.

BRAMBOREENA: Nechceš z těch fotek udělat kalendář? :-)

Ale vypnu si internet! :D

BRAMBOREENA: Chtělo by se říct, nádhera... Kdyby se ještě víc nechtělo říct zahoď už tu klávesnici, my chceme Hlasy a hvězdy

RAHANUR: Dělám ti reklamu! :D

RAHANUR:

A tady ještě hluboko-a-spanilo-myslný text veletext, který u toho bude:

Vilma Kadlečková (44)

V její pentalogii Mycelium je oblíbeným sportem budoucnosti plazmolyžování, prozaička Vilma Kadlečková však dává přednost břišnímu tanci. „Už osm let chodím k tanečnici RahaNur. Z účastnic kurzů postupně vzniklo společenství žen, které v tanci nevidí jen zdravotní tělocvik, nýbrž hlavně prožitek – jak fyzický, tak duchovní. Tančíme v kruhu a všechny přispíváme ke společnému dílu, místo abychom spolu soutěžily," líčí manželka Martina Klímy (který je tvůrcem známé hry Dračí doupě a synovcem spisovatele Ivana Klímy). „Scházíme se v obyčejné školní tělocvičně, nemáme dokonalé kostýmy ani ambice vystupovat před publikem – ale právě proto je to živelné a bezprostřední. Takový tanec podněcuje fantazii. Je v něm příběh a tajemství,“ říká srdcová dáma české sci-fi a fantasy.
Autorka již zmíněného Mycelia (rozsáhlého příběhu o soužití odlišných kultur, který vydává nakladatelství Argo) a novely O snovačce a přemyslovi (vychází v Argu v těchto dnech) chová orientální tanec v oblibě pro jeho nesoutěživost. Pravidelně cvičí i jógu: „To je protiváha tance, tam je všechno přesné a srovnané.“
Ačkoli se dnes chodí hýbat dvakrát týdně, jako dítě sporty nenáviděla. „Nejhorší jsou míčové hry, to je čiré utrpení. Volejbal jsem hrála a asi ho ještě umím, ale už pětadvacet let jsem nepocítila chuť si to zopakovat. Hrůzné vzpomínky mám i na atletiku – to vždycky po oválu běžela ladným klusem skupinka a čtvrt kruhu za ní se valila tlustá holčička…“ Zatímco v jejích románech s uhrančivými, dokonale plastickými fikčními světy funguje psychotronika a mimozemšťané jsou běžnou realitou, Vilma Kadlečková se jakožto matka tří dětí drží při zemi. „Prostě jsem na sport moc materialistická. Chci, aby moje úsilí zanechalo stopy. S radostí vozím štěrk a tahám kameny na japonskou zahradu; ale proč běhat sem tam?“

RAHANUR: No a pak nemá člověk na tu psychotroniku věřit, že ano...

Dva měsíce jsem si na to focení nevzpomněla, oni sami se neozvali, a dneska večer - DNESKA VEČER! - protože TY coby mistr shambally a reiki ses na to zeptala a nejspíš na pár vteřin pomyslela, mi najednou sami od sebe poslali mail i s fotkou, která tam nakonec vyjde (oni = pan fotograf Roman Černý a Kateřina Kadlecová, která ten článek dělala). :D :D :D
No tak zde.

Budu tam číst asi z Mycelia a z povídky Časový dluh, čili nic nového, ale za návštěvu to stojí kvůli těm ostatním - Inka Jelínková (Hanušová) i Jarda Veis jsou skvělí a sama se těším, až si je poslechnu :) No a bude tam Jiří Šámal, který hraje na hang - což možná někteří z osazenstva tohoto auditka zažili, pokud byli předloni na křtu Mycelia II v Elysiu; je to hudební nástroj ve tvaru létajícího talíře a s totálně mimozemským zvukem.

Celé to ještě to má ten vtipný aspekt, že pořadatel - Lubor Falteisek - někdy před pětatřiceti lety pracoval v Sedmičce pionýrů a vyhlásil tam sci-fi literární soutěž, úplně první, které jsem se kdy účastnila, a pak mi vydal úplně první publikovanou povídku v antologii Mysli si svět (kde byli i další lidi dodnes činní v médiích nebo ve sci-fi - všichni jsme se tam potkali jako děti, samozřejmě aniž jsme se osobně znali :D)

Ve čtvrtek 4. června 2015 v 19 hodin Literární kavárně v Řetězové ulici 10 na Starém Městě.