KAVEN: Určitě ano, je to subjektivní pohled, ale to asi u názoru na "umělecké dílo" (neboli, jak říká moje dcera - "vumčo") nastane vždycky. (Ano, můžeme mít objektivní kritéria - jestli tam jsou nějaké faktické chyby, jestli funguje logika, jestli se postavy drží svého charakteru atd. - ale nic takového mi nevytýká, opravdu jde spíš o celkový "dojem".) Můj záměr při psaní byl takový, jak píšeš - postavy neměly být karikaturami, ironii tam dávám, protože tak zkrátka sama pohlížím na svět (čili dotyčné "glazury" se nezbavím ani při psaní, když mi jede v hlavě pořád), a nejednoznačnost je celou dobu můj hlavní cíl, protože ambivalentní věci mi připadají zajímavější. Ale i tak jsou to pro mě zajímavé postřehy a zkouším se na to dívat z jeho úhlu pohledu. Asi má pravdu v tom, že "zápletka" se v těch houštinách ztrácí a "rozemele", tak jsem zvědavá, jestli se to v šestém dílu pro něj dostatečně "pročistí"...
VANEK: Já odpoledne nebyla u počítače, čili jsem to zatím nestihla dál zkoumat, jestli je to skutečně TEN Jirka Grunt (kterého si pamatuju z klubu Hexaedr z dob, kdy mu bylo čtrnáct a kdy rozvíjel teorie o tom, že nejlepší způsob, jak v Dračáku zabít draka, je dát mu sežrat otrávenou princeznu... :D ale jo, možné to je :D)
XCHAOS: Ty ženské... To mi přesně (níže citovaný) Honza Macháček taky vyčetl: že se k ženským postavám chovám jinak a přezíravěji - a já mu psala, že si ničeho takového nejsem vědoma a že jsou stejné svině jako postavy-chlapi. Ale když tak o tom přemýšlím... vlastně jo, je to možné; mužské postavy mě zajímají víc! Ono se tak jako automaticky předpokládá, že když autor něco píše, představuje si sám sebe na místě postavy (jako Karel May - ten to rozhodně tak měl a v postavě Old Shatterhanda dovedl do extrému) takže se mu lépe vžívá do postavy stejného pohlaví. Ale já si nikdy nepředstavovala v příběhu sebe jako osobu (snila jsem permanentně, vlastně celou základku jsem prospala, a vždycky tam byl nějaký JEDEN skvělý hrdina-muž, ale já nebyla on a nebyla jsem ani v žádné "podřízené roli" nějaké zachraňované princezny či kdovíčeho podobně pitomého; byla jsem tam všude coby "krajina" či "komentátorka" či "bůh", všechny postavy zároveň. Zkrátka - odmalička radši šmíruju :D) Je to, jako kdybych se dívala okýnkem od záchodků, jak se tam hrdina svléká do poslední myšlenky - čili vzhledem ke své orientaci samozřejmě radši budu šmírovat chlapy; ženské mě nezajímají. Fakticky jsou tam jen proto, že vynechat se nedají, ne proto, že bych o nich cíleně psát chtěla. :D Ovšem hrdinové-muži mi musí patřičně imponovat, čili nemohou podlehnout své přirozenosti hned a zapadnout do hospody rovnou. (Ale najíst jim občas dám, já su hodná.)