Tak Humbook byl fajn. Moc jsem nečekala, ale dojem super: organizátoři to měli zmáknuté opravdu profesionálně, moderátorka byla skvělá, v zákulisí bylo pro účastníky JÍDLO (dobré a volně k použití), nadšených knihomolů (hlavně holek) byly davy a bylo to zatím největší obecenstvo, před jakým jsem se kdy ocitla. (Na conech taky občas mívám plno, ale v řádově menších místnostech.) Věkový průměr byl odhadem tak kolem dvaceti let. Když jsem podepisovala, byla tam obří fronta. Záložky a placky sklízely úspěch. Nedělám si iluze, bookloverky tam samozřejmě přišly na zahraniční autorky YA a já byla jen tak do počtu, ale těší mě, že mě taky vzaly na milost :) Podepisovala jsem spoustu prvních dílů, tak třeba se to u někoho chytne. Bloggerky se se mnou fotily - no ještě že jsem měla na sobě tu tuniku s chapadly, bez ní by to nebylo ono. A pár lidí si tam i přineslo podepsat výtisky Mycelia z domova a někteří měli rovnou celý pětipack. Dokonce mi tam někdo říkal, že díky Myceliu změnil názor na české autory; super výsledek. ID Ricarderon mě tam přišel podpořit a ani mi moc nenadával, ufff. :D.
Zahraniční autorky byly Jenny Han (Američanka korejského původu; nejzajímavější pro mě byly historky o vaření, protože momentálně jedna z mých dcer ujíždí na korejské kuchyni a shání recepty a zkouší korejská jídla - zatímco tahle etnická Korejka zoufale toužila po americké kuchyni a v sedmi letech poprvé zkusila smažit palačinky, protože doma by jí je nikdy nikdo neudělal, a teď vaří výhradně americkou kuchyni; dobrá ilustrace toho, že každý chce přesně to, co nemá.) Pak Joelle Charbonneau (navzdory jménu mluvila anglicky) - sleduje baseball a zpívá operu a píše věci, které asi nechci číst, ale dokázala to podat s úžasným šarmem. Co mi uniklo, byla beseda s Martinem Bečanem (byl tam dopoledne a já přišla až potom) ale ten mě pak odchytil v zákulisí a bavili jsme se o Dračím doupěti a já vymámila jeho knížku. Po mně pak měl besedu Ladislav Zibura; ten má jaksi v popisu práce být vtipný, čemuž dostál.
V čem je hlavní rozdíl proti sci-fi conům (když odhlédneme od počtu účastníků): má to takový ten americký drive (který tam asi vnesly ty americké autorky, ale určitě taky moderátorka); je celé to trochu povrchní a na efekt, zaznívají trapné vtípky (ta Yoell asi deset minut líčila, jak jí pod verandou žije veverka), ale člověk se na té náladě veze a vlastně si to v tu chvíli ohromně užívá... zatímco na sf conech se často brodí totální nudou a rozpačitým amatérismem od lidí, kteří to sice myslí strašně dobře a asi i mají co podstatného říct, ale zoufale to neuměj. No tak co je lepší? Toť zásadní filozofická otázka! Ale dojem je fakt příjemný, asi si člověk prostě musí natlouct do hlavy, že "beseda s autorem" není vysokoškolská přednáška, ale má to být zábava.