Jinak jsem se trochu nudil a (samozřejmě v lodním össeinu) si opakoval žalmy, ehm teda... chemii nejjedovatějších hub, tak pár populárně-vědeckých zajímavostí :)
α-Amanitin patří mezi nejsilnější jedy, se kterými se u hub můžeme setkat. Přítomný je např. v muchomůrce zelené (amanita phalloides, anglicky death cap), ale také třeba v méně známé čepičatce jehličnanové, která se v anglině řekne prozaicky
"funeral bell".
Skupině smrtelně jedovatých hub (hl. muchomůrek) s obsahem alfa-amanitinu se anglicky přezdívá
destroying angels. Latinsky pak tato skupina muchomůrek byla pro globální easy orientaci značena jako amanita
exitusialis, jestli se pamatuju dobře.
Phallotoxinů je 7, sice by byly velmi jedovaté, ale nevstřebávají se, takže jejich toxicita je většinou utlumena. Nejhorší je ale α-Amanitin. Ten patří mezi nejsilnější jedy, se kterými se u hub můžeme setkat. Jeho myceliální mandala zde:
Třeba se udává, že amanitin, čili jeden z jedů muchomůrky zelené, je tak jedovatý, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100 000 potkanů. Ty by vytvořily řadu dlouhou 18 km, kolem níž bychom vykračovali průměrně 4,5 hodiny vojenským krokem.
Konec nerdovského okénka :)