FERRYH: Hele, nerad bych tu rozjížděl nějaký flejm... napsal jsem dlouhý odstavec, proč Simmons není sci-fi, ale naštěstí se mi smazal, takže napoodruhé stručněji:
Simmons píše horor, fantasy, surreálné vize, prostě všechno možné, používá prvky space opery.. ale fakticky je to tak daleko hard sci-fi, jak to může být. On se ohání rekvizitami hard-scifi, to jo... má tam kvantovku, nanotechnologie, nebo vytáhne i klasiku typu pohon jadernými bombami typu Projekt Orion. Ale všechno jsou to jen donekonečna promíchané a provázané citace. Mě Simmons jeden čas hrozně bavil, ale pak jsem to nějak zavrhl úplně plošně.
Space opera z principu nemůže být hard-scifi. Když se o to někdo pokusí (Baxter), tak je to v podstatě nečitelné a ztrácí to lidský rozměr (i když on se hrozně snaží). Mě ale space opera baví, ale v podstatě se to vždy skládá z nějakých "obvyklých rekvizit", které jsou tak či onak fantasy. Když se dnes někdo snaží o hard-scifi, většinou cyberpunkeři nebo post-cyberpunkeři, tak je to podobně šílené jako tahle doba a je to většinou fakt znepokojivé čtení.
Vilma danou situaci zvládla vymyšlením poměrně unikátních a neokoukaných rekvizit, tedy ve směsi s rekvizitami celkem zavedenými (hyperprostor, teleportace...). Nedokážu přesně popsat, proč mi Mycelium baví, zatímco Simmons mi v jeden moment nějak vyděsill moc a vracet se k němu nechci. Akkütlix a Štír na první pohled vypadají jako vzdáleně spřízněné bytosti... ale prostě Vilma do směsi vnoří takové různé postranní postavy (všech možných ras) kterým se (navzdory tomu, že většinou dopadnou špatně) podaří tak nějak si zachovat v tom všem šílenství... já teď nevím, jak to nazvat... zdravý rozum určitě ne, ale nějak se mi ty postavy začínají dělity na ty, které před smrtí nezešílely a naopak na ty, kterým se to nepovedlo :-)