RICARDERON: ... aha, já myslela, že Vilma je ten citrónově žlutý povadlý prsatý útvar vlevo, co se mu roztéká sukně se vzorem monsterových listů a co mu papoušci kradou korále a vyzobávají mozek z bobtnající plynné hlavy, neb takto si přesně připadám (a taky zrovna píšu o rosolu, to se mi stává často)... a ona je tam dole ještě holčička!
Ale ta obálka pro mě dostává ještě další děsivý smysl: ano, ten žlutý blob jsem tedy já, ale holčička je naše strašlivá dyslektická Uršula. Teď ve čtvrtletí se ukázalo, že neudělala spoustu úkolů do školy, i když tvrdila, že všechno má, všemu rozumí a všechno zvládá... takže už deset dní trávím tím, že ji co čtvrt hodiny kontroluju, aby dohnala resty a nevyrazili ji, a ona před mou mateřskou rosolovitou vlezlostí prchá a prchá... :( No moc jsem toho teď nenapsala, bohužel. To, že jsem si trochu času sobecky urvala předtím na začátku lockdownu, evidentně mělo svoji cenu, a to právě a přesně tuhle :( Na psaní došlo akorát včera: to měla narozeniny, tak jsem na ni mohla ječet o trochu míň. Ta obálka se mi nelíbí, ale je to parádní obrázek na psychoanalýzu, lepší než od Rorschacha.