Ajaj, Petr Hampl :D Moje dcera (nejstarší, zde zatím nezmiňovaná) na gymplu seděla v lavici s jeho ubohou dcerou, která celou dobu trnula hrůzou, že někdo odhalí tato temná rodinná pouta, protože názorově se s ním neshodla nejspíš ani na barvě oblohy. ZUZKAOU: No ten by se divil, kdyby viděl, jak a čím jsem v té níže zmiňované povídce nevlastenecky zprznila a pošpinila budovu Národního muzea! :D

Ale k těm feministkám: za feministku jsem se nikdy nepovažovala, protože v dnešní době už pokládám tyhle dveře za v zásadě vyražené a další probourávání okolních zdí (třeba myšlenku, že by měly existovat kvóty na obsazení nějakých míst, aby se dosáhlo rovnoprávnosti, a podobné věci) už mi připadá skoro kontraproduktivní, ženám vlastně na škodu; ale R.U.R. mi připomnělo přesně ten dobový kontext, ve kterém to dávalo dobrý smysl. Nechci se pouštět do debaty o tom, jaké formy feminismu (a jestli vůbec nějaké) jsou relevantní pro dnešní dobu. Jenom tady ventiluju, jak mě úplně praštilo do očí, jak Helena coby postava z R.U.R. nemá naprosto žádné vlastnosti: je charakterizovaná čistě jenom tím, že pro přítomné inženýry je trofej a "dobrá partie" (čímž se míní zhruba "laskavá, milá, hezká, bohatá" atd.). Čapka nezajímala, je to jenom figurka. Z toho snad nijak neplyne, že aktivistka nemůže být hezká. Ale vytasit se s tím, že všechny feministky nutně musejí být ošklivé, je úplně stejná redukce, jakou provedl Čapek a páni inženýři s Helenou. To je snad úplně jedno, ne, jak kdo vypadá, a neodvíjí se od toho kvalita či nekvalita jeho názorů.

KAVEN: děkujeme a tady máte myceální klíčenku a teď už prosím pdp

BRAMBOREENA: Olsa junior a Jar. Veis NEMAJÍ medailonek. Napiste to nekdo:)

KAVEN: stačí říct - jeho logika je na této úrovni. A postoj, feministky jsou ošklivé a protivné je něco, co s radostí hlásá, jen jsem líná to dohledávat.

Kavene, proč to proboha řešíš v tomhle klubu? Nejde jít nadávat na ženy, co si dovolí chtít za stejnou práci taky stejné ohodnocení, někam, kam to téma patří?

KAVEN: Ehm, i když odhlédneme od toho, že feminismus vyznává dnes tolik žen, že se jejich krása (jakkoli subjektivní) musí pohybovat na Gaussově křivce... co je to za argument? Od kdy je validita postoje / argumentu spojená s fyzickou krásou?

KAVEN: tak gratuluju ke stejnému pohledu jako má Petr Hampl. Máš na to plné právo. Dá se toho zabavit trochou kritického myšlení, ale proč, že?

KAVEN: já se nedivím neoblíbenosti, já se diví tvé ochotě spokojit se s něčím tak blbým, jako je představa že aktivistky jsou ošklivé.

ZUZKAOU: To máš jako se vším. Jakmile to přesáhne určitou míru, přestane to být sympatické, a pak se zjednodušujícím pohledům není co divit. Boj za práva žen byl sympatický když ženy nesměly volit a veřejně sportovat. Boj za práva homosexuálů byl sympatický když za to chodili do vězení a lékaři je převychovávali.

Dneska všechny tyto druhy gender aktivismu nemají (v Evropě) témata, protože veškeré rovnoprávnosti už dosáhly. To třeba ekologičtí aktivisti (a jak je nemám rád) pořád ještě nějaké smysluplné myšlenky najdou. Ale feministky už ne; jen za cenu toho, že celé hnutí přeženou do extrému na opačnou stranu. A pak se nemůžeš divit že jsou neoblíbené.

KAVEN: promiň ale to je fakt stereotyp na úrovni Petra Hampla - nejlepšího sociologa v celém vesmíru.

KAVEN: Když se třeba podíváš na šéfredaktorku Heroiny, těžko budeš tvrdit, že je a) nepříjemná nebo dokonce za b) nehezká. (Anna Urbanová)

A jinak Mycelium: 932/996.
Po optimistickém létě, kdy už mi připadalo, že to je za pár, přišel krušný podzim, moje jednadevadesátiletá máma, o kterou se tady starám, musela na operaci žlučníku, čili nervů kopec a progres žádný... ale stihlo se to ještě před blížící se covidovou tsunami a už je dobře a zase sedím na zadku a píšu... ach jo, je mi líto, že pořád nemůžu říct to kýžené "hotovo".
Ale přečetla mi to mezitím další betačtenářka (kolegyně autorka, Karolina F. - a to jsem trnula obzvlášť, protože člověk, který sám píše, vidí jinému autorovi mnohem líp pod prsty a odhalí všechny laciné tríčky :D), čili v tuhle chvíli už to četlo šest lidí na zeměkouli a zatím cajk, nikdo mi to s řevem plným odporu nehodil na hlavu, třem betačtenářům odsud z auditka i Karolině se to v zásadě líbí, takže necítím potřebu to spálit na prach tlačítkem delete a začít znovu, valím to dál.

KAVEN:
Disclaimer k BRAMBOREENA: Ricarderon si samozřejmě rýpnul, však ho známe, ale ne, nepsala jsem to místo Mycelia, psala jsem to přesně čtrnáct dní během jarního lockdownu, kdy naše nejmladší příšera nezvládala školu a já ji musela nahánět a na nic složitějšího nezbývala duševní kapacita. Týden jsem to vymýšlela a načítala si reálie, týden jsem to psala, a teď v létě jeden víkend editovala. Povídka je krátka, vcelku jednoduchá, a poměrně pietně navazuje na R.U.R.
Nevím, jestli jste si R.U.R. někdo připomněl někdy nedávno - já to četla původně před třiceti lety, čili teď jsem si to potřebovala oživit a s odstupem a jen jsem zírala, jak to zastaralo... tedy možná asi ne svou vinou, spíš proto, že se společnost se tak zásadně změnila. Jako jo – lze si z toho vzít tu hlavní myšlenku, která je jasná a vždycky se omílá (varování před industrializací, odlištěním moderní doby, paralela roboti–vykořisťovaní dělníci, vynález se vymkne a semele nás to a nový lepší svět povstane z popela atd.). Budiž, sdělení chápu (a dokonce si dokážu představit, jak bylo přelomové). Ale na té komorní, osobní rovině lidských vztahů je to teda na pěst! Jestli si vybavujete: slečna Helena, skrz niž jsou tam všechny události podávány, je dcera továrníka, která přijede na robotí ostrov coby aktivistka bojující za práva robotů, a teď: inženýři z robotí továrny jsou ochotni se s ní bavit JEN proto, že je z bohaté rodiny a JEN proto, že je hezká (zatímco ošklivou chudou aktivistku by zjevně vypráskali ze dveří); okamžitě se k ní seběhnou a začnou se jí dvořit; ten nejrychlejší ji požádá o ruku – a jenom o tom to s ní celé je. Helenin zájem o práva robotů odmávnou jako roztomilou libůstku bohaté slečinky (která se dá tolerovat jedině proto, že slečinka je hezká, jak již bylo řečeno); a Helena sama to taky okamžitě opustí, sotva se vdá (žádní roboti ji samozřejmě nezajímají, a když už to tam náhodou probleskne, tak s takovou blazeovanou povýšeností, jako když celebrita zachraňuje pejska z útulku). Nadále už je z ní totálně pasivní postava, která tam akorát konverzuje s bodrou komornou z lidu (ta je teda taky boží, grrr... zase v tom cítím blazeovanost a vlastně překompenzované niterné opovržení bodrými komornými z lidu) a trčí tam jako taková porcelánová panenka, kterou je třeba chránit před ošklivými událostmi (jestli si to vybavujete – v rozporu se všemi psaveckými zásadami "nepopisuj, ale ukaž" se celá vzpoura robotů odehrává za scénou a děj se prezentuje jenom tak, že to různé postavy slečně Heleně v lepším případě taktně sdělují, a v horším se akorát nedopatřením podřeknou, když se to před ní snaží utajit, aby se její křehká hlavinka moc nevyděsila). Je to odraz doby, ve které to bylo napsáno, samozřejmě – ale právě tenhle moment (ten absolutně přezíravý pohled na dotyčnou ženskou postavu nejen ze strany mužských protagonistů, ale i autora, který evidentně tuhle Helenu nepokládá vůbec za entitu schopnou jakkoliv zasáhnout do děje a má ji tam jenom jako promítací plátno, přes které se filtrují ty zásadní a jediné důležité události z mužského světa) mě při tom novém čtení zaujal (skoro se dá říct rozzuřil) mnohem víc než celá ta profláklá vzpoura robotů. R.U.R. je jak zakonzervovaná časová kapsle... člověk to takhle nedopatřením otevře a než stihne včas přibouchnout víko, udělá to z něj feministku!
Čili moje povídka obsahuje ženskou hrdinku, která je v podobné situaci jako slečna Helena (taky řeší nějaké ty námluvy a vdavky a dvoření atd. – a to ve světě robotů, kteří po vyhubení lidstva repetetivně přehrávají přesně tyhle iritující společenské vzorce, jaké byly obvyklé v Čapkově době a jaké z původního R.U.R. tak otravně trčí.); no ale řeší si to po svém. Šplouchající rosol a noční souboj v Národním muzeu included.