Vrstva Ticha dočtena! Moje nespoilovací postřehy
1) Rozsah ságy je vlastně logický. Když se čtyři knihy hromadí tajemství, potřebujete pak další čtyři knihy na jeho vysvětlení. Šestka je jiná než první díly mimo jiné v tom, co načala už pětka - tajemství nevznikají, ale vysvětlují se stará.
2) Vysvětlení tajemství jim nebere kouzlo. Nádech knihy je úplně jiný než byl v myceliálních počátcích, ale přitom je to pořád zajímavé. U většiny hrdinů už víte co je žene, kam a proč, ale stejně je zajímavé sledovat jak si s tím nakonec poradí. Maně mě napadá klasická sci-fi Setkání s Rámou. Kniha byla (aspoň pro mě) zajímavá tou spoustou záhad; ale když se v pokračováních záhady vysvětlovaly, už to zdaleka tak poutavé nebylo, a člověk to dočítal spíš ze setrvačnosti. Tak tohle se u Mycelia zatím nekoná.
3) Psychotronika je tam všude a používá se vlevo vpravo, a začínáte tušit, že kdo psychotroniku nemá, na tom vlastně nezáleží. Psychotronika vás dostane vždycky přes všechno. ALE naprosto vidím Vilminu letitou zkušenost s argenitem - i když dokážete všechno, stejně to automaticky neznamená, že nemáte s ničím problémy. Nejde jen o to, že je vždycky někdo silnější, nebo že vás psychotronika unavuje. Jde o to, že zdánlivou všemocností si sami vyrábíte problémy, které se žádnou větší všemocností odstranit nedají. Kniha to skutečně ukazuje pěkně a názorně, a už je vidět na co ty stovky stran padly. Skutečně dokážu uvěřit Aš~šádovi, že psychotronika vám život spíš zkomplikuje, a žádná cesta zpátky už nebude existovat.
4) Asi bych hnidopišsky našel nesrovnalosti, ale není jich tam zdaleka tolik, kolik mi ze začátku připadalo že tam je. Dějí se tam věci dříve naprosto nemyslitelné. Jenže ony byly nesmyslitelné právě proto, že se o ně starali össeané, a nemyslitelnými je udržovali. Rozpad össenské hegemonie je pro čtenáře stejně tak těžko připustitelný, jako musí být pro pozemšťany.