SHEALA: jj, je to tak jak pise Aldarion - jeste bych dodal, ze i na te zahradce ta "vysadba" je fakt spis vec nahody a stesti, ze mate to spravne prostredi - se spravnym mixem stromku a pudy.
Vzpomnel jsem si, ze dokonce i drbna Blesk musel tyhle clanky o pestovani hribku uvest na pravou miru - i na nej to bylo trosku moc prehnane:
Návod na pěstování hříbků v květináči: Mykolog k tomu řekl své! | Blesk.cz
https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/671140/presny-navod-na-pestovani-hribku-v-kvetinaci-mykolog-k-tomu-ostre-rekl-sve.html
;O)

SHEALA: To je hodně drsná výzva, mykorhizní houby se s trochou snahy a štěstí dají vysadit na zahradě, když tam jsou vhodné stromy, ale na substrátu, to je oříšek... V mikrobiologickém ústavu AV prý vypěstovali plodnici hřibu v laboratorních podmínkách na petriho misce, ale taky to byla historka na téma "nejvíc cool věc, co se u nás povedla" a ani nevím, jestli nepřeháněli... :)

Doporučuje 9 z 10 Össeanů: https://www.indiegogo.com/projects/shrooly-grow-mushrooms-you-can-t-find-anywhere?ci=23852772576360410&adGroupId=23852772699300410&network=fb&creativeId=23852772700290410#/

BRAMBOREENA: Oni čekají, že se konečně vyjasní všechny záhady a hrdinové se od nich odpíchnou. Ale ne, milí recenzenti, za každou objasněnou záhadu dostanete pět nových, a začne se to měnit až někdy v šestce. Děj se "rozjíždí" průběžně, a zcela nezávisle na objasněných záhadách. Ty nejdůležitější postavy totiž podstatu většiny záhad znají, takže můžou jednat rovnou, a nemusí čekat až to pochopí i čtenář.

Už zas něco o tom, jestli se "děj pořádně rozjede". Tohle když v recenzích čtu (různých, nejen na Mycélko), tak si vždycky s ironií říkám - ne, kdepak, nezavděčíme se knihou; chtějí od nás motorové vozidlo! ;)

https://fantasya.cz/clanek/mycelium-2-saga-vilmy-kadleckove-se-zacina-poradne-rozjizdet-a-lucas-hildebrandt-pociti-led-pod-kuzi?

VANEK: Imho byl neškodnej (a myslím, že bychom ho s Andreou hladce přepraly), jde jen o tu nepříjemnou slizko-kluzkost; ale co už, my se nebojíme ani astrálních larev! :D
Růže nejsem zvyklá dostávat, na sf akcích to zas tak běžné není.

BRAMBOREENA: Já myslel, že ona je neurazitelná, nebo rozhodně ne takto subtilně ;)

Nene, růže byla hned po potlesku, to by nebylo ani zdvořilé, ani proveditelné utíkat, musel jsem dokončit předchozí report (a vyčkat pozvánek na občerstvení); ale květina je na takových akcích pravidlem, takže pod mou rozlišovací schopností, respektive prahem zaznamenávatelného a -níhodného.

S tím oplzlým vousáčem je to samozřejmě smutné/hnusné/k vzteku, já si pobaveně říkal, že na každé akci musí být v publiku magor, ale v mé šťastné privilegovanosti mě pranic nenapadlo, jaký může být další stupeň. No, zkusím si to zapamatovat.

VANEK: ha nechám se přejmenovat na Ourabourková!

VANEK: copak, podávala se qrila?

KAVEN: Právě si čtu analýzu dvě stě šedesátého dne na Ukrajinu a furt mě od toho ruší posty tady v auditku :D

Tady jsou ty Máriiny knížky, dostala jsem je od ní (a sama jí věnovala jedničku Mycelia).
Nechci být škarohlíd, ale asi si to ani jedna nepřečtem.

VANEK: Boží! :D Jak to tak čtu, říkám si, že to mohla být zajímavá akce.

S tím Travisem - VANEK - to jsem původně neměla v plánu číst, ale ta Máriina báseň byla o tom, jak ubohý důchodce zemře a příbuzní cynicky z okna vyházejí jeho peřiny i fotky a zapláčou až při čtení závěti; no a já se neudržela. ("Duše nestojí za schovávání, ale nedá se vyhodit. Nedá se na ni dívat, ale kdo najde odvahu ji přemazat?") Naštěstí se Mária neurazila.

Jinak pokec v sakristii byl fajn, seznámila jsem se naživo s Andreou Buchlovou, holkou, kterou znám z FB a která nahrává podcasty, kde je mimo jiné slash fanfic k Myceliu (velekněz/Giles apod.). Akorát teda pán s maďarskou Vilmou nám tam celou dobu recitoval své oplzlé básničky, načež se na nás nalepil cestou ven. Šla jsem s Andreou na zastávku autobusu (ono to není tak snadné najít pro přespolního a ve tmě, kaple je na kopečku daleko ode všeho), autobus přijel, pán nastoupil, a Andrea těsně před zavřením dveří vycouvala (měly jsme obě přesně stejné instinkty, já si říkala, jestli tam nastoupí, a škubala mi ruka, jestli ji mám chytit za flígr - no tak ne, netřeba :D), tak jsme tam pak ještě krafaly do příjezdu dalšího exempláře autobusu.

VANEK: S Bernie se všichni známe, no jo, to bylo legrační.

KAVEN: Zachránila to Sofie (scéna kolem rámečku s podobou Wannekei plus vzpomínání na Ainei, a k tomu další kousek z tuším sedmičky, kde maluje Ainein portrét). Pak jsem ještě četla scénu z trojky, kdy Lucas přijede domů ze Zelené lastury a zmítá se tam v obýváku (aby jakože byla ta temnota), ale nechala jsem toho v půlce, protože to nesedlo, cítila jsem z nálady v publiku, že je to na ně moc úchylný :D

V reportáži chybí, že jsme s Márií obě dostaly růži, ale to už byl možná VANEK tou dobou pryč.

KAVEN: Sloužím internetovému lidu!

VANEK: "A protože tento dům nedává jen potravu duši, zvu vás do sakristie, jak se na Slovensku říká" (pí far.: "může se to tak říct") na občerstvení, Vlma se smíchem: "sušenky a chlebíčky*.
Tam už bych se asi neudržel nějakého faux pas a navíc by mi to jen přece jen přišlo pokrytecky vyžírkovské, , zvláště když padlo "POSEDĚT s námi", vyrazil jsem do mikropivovaru na velmi potřebné 1--4, následován voláním "Vy taky ne! Vy taky neodcházejte!"

VANEK: To bude Ourabourus Morušový.

VANEK: "Nechápu, jak dervišové ustojí tak divoký tinnitus". Děkování"Evě, že nás příchylila, Zuzce, že vždycky vytvoří tak krásný prostor, a hlavně Vilmě, že přišla( ... ) a že jsme tímto způsobem zpečetily své přátelství."
Paní far. představuje historii kaple

MU uzavírá, složité téma, přišla jsem odněkud, ze Slovenska, část rodiny ve Francii, letos jsem tam byla, napsala báseň. "I letos Atlantik zasáhl tvé srdce Obě jeho komory jsou naplněné po okraj. I přestože tvá chodidla pláčou... Ulita tvého srdce popraská," rýmuje se moře polaská. "To je moje Bretaň a můj Atlantik. Ráda bych zakončila dnešní literární sešlost básní, která se jmenuje Ourabourus" (sic, opakovaně).

VANEK: Vilma "takový kontrapunkt" s Travisovým záznamem.