Vzato kolem a kolem, Aš~šád má od začátku plán, do kterého prozíravě započítal i svoje slabosti, a podle něj jede. Do značné míry i podle rčení "účel světí prostředky", třebaže jeho sobně to asi příliš netěší. Je ochotný podvádět, krást a unášet lidi, pokud to na konci bude znamenat, že zbaví lidstvo sgenů.
Lucas se naproti tomu snaží z každé situace vytřískat co nejvíc, ale do těch situací se prostě dostává, aniž by to řídil. Plán na záchranu lidstva nemá, a vlastně ho ani mít nechce, a jeho dlouhodobé cíle jsou sobecké (zbavit se nemoci, mít psychotroniku, ovládat Lodě atd.). Na druhou stranu se každou chvíli zachová morálně a lidsky, i když to pro něj úplně výhodné není. Lecos obětuje pro Pinky, wëtrëigaës vyplácá na pomoc Sofii atd.
Velká otázka potom je který z těch přístupů je lepší. A tuto otázku nechala Vilma zákeřně otevřenou :-)
Vlastně až teď mě napadá, že tímto taky každý reprezentují svého sgena (konzervativní dodržování plánu VS ad-hoc řešení situací, ze kterých ale díky praxi vytáhnu co nejvíc). Lucasovi je tato role víceméně vnucena (protože až do konce mupořád chybí nějaké informace), nicméně v zásadě tím naplňuje Akkütlixovu podstatu.