VESNACH: Nebude nic jednoduššího než ukázat prstem na někoho komu se to prostě nelíbí a basta. Narovinu: kvůli ds3 jsem si koupil ps4. Ne snad že bych si ji nechtěl koupit dříve, ale znám se. Nová hračka, nové hry a po pár měsících přijde vystřízlivění a říkám si: vrátí mi někdo ten čas?
From Software miluju. Ano, to je asi ta panická láska jak píšeš. Přišel jsem k DeS jako slepý k houslím a nedám na ně dopustit. Už kvůli naprosto mistrnému leveldesignu, nexusu, postavám v onom světě a celkové ponuré bezvýchodné atmosféře. Ta herní mechanika sama o sobě na mě udělala dojem. Ještě ono World Tendency a bylo vymalováno. Navíc to byla první hra. Žádná jiná, opakuji, žádná jiná hra od FS nedokázala u mě vzbudit takové napětí a beznaděj jako DeS. A popravdě nemyslím si, že by to bylo tím že to bylo poprvé. Srovnám-li to například ze serií Zelda, vím že každý díl mne příjemně překvapí a v podstatě nemám slov. V DS ale nejde uplatňovat stejný metr. U druhého dílu nám leveldesign uplně vypadnul a nemusím snad s výčtem dalších (jak ty říkáš hejtů) pokračovat...
Nyní k DS1. Už jsem několikrát psal, že jsem na to čekal jak na pomazání z hůry. Bez debat povedená hra. Pro mne osobně ale nedosáhla kvalit DeS. A pokud chceš vědět proč, můžeme se do toho někdy pustit. Ve zkratce jen, chyběl mi nexus, chyběla mi stínohra, nasvícená scén. To DS1 nemělo a dohánělo to texturama. Na DeS jsem miloval tu skromnost rekvizit. Nebylo třeba vytvářet opulentní hrady a zámky aby si hráč připadal jako v jeskyni či na dobrodružství.
Připomínám že tu nehraju nějaké "teď se všichni poserte, je tady Debustrol" a že názor co píšu je mé subjektivní stanovisko, které má každý naproto jiné...
Každopádně u DS1 mi chyběla práce se světlem, "skomnost" levelů (rozuměj úzké uličky a ne opulentní dálnice v koridoru). I tak jsem si hru královsky užil a nezapomenu na určité momenty. Každopádně platinu jsem v ní nikdy nezískal.
DS2 přeskočíme a dnešní DS3? No co, věřil jsem jim... A po nějakých 100 hodinách říkám dojedu to do konce ale bych to doporučil dál? To si ještě rozmyslím. Ta značka se vydala uplně jinou cestou než jsem si myslel že půjde. Jasně, baví mě to projít, všechno objevovat, zkoušet každou zbraň a zbroj, ale těm slepejm uličkám a zákoutím se směju a to mě sere. Chtěl jsem respekt ze hry, nemám ho. Opulentnost ještě větší než v DS1, světla prakticky žádná, vše přepálené bez stínů (až na vyjímky) a ty dálnice, obrovské silnice pro dobrodruhy... Prefabrikát pár dlaždic který tvoří level? V pravidelných čtvercových tvarech? Nefunguje to na mě. Sere mě to, ale což, ještě nejsem na konci. Ještě čekám opulentnější z nejopulentnějších závěrů herní serie a bude to.
Co ale musíme FS nechat je jak se skvěle učí a přijímají nové výzvy. Může se zdát že na PC hráče nadávám a říkám že serie patří na konzole, ale s čím FS opravdu umí je jak si na začátku s DS1 zkusila port na PC, u DS2 už vydávala přímo pro PC a DS3 už zvládla i launch "všech" platforem.
Závěrem: Jasně že se těším až to zapnu, až si zase zaskočím ke stromu jestli tam není semínko, prokecám Firelink, podívám se jestli dorazil zlodějíček z dobrodružství. Jasně že tam chci, ale tak nějak to zhořklo a už tam není ta poklona, pokora, úžas. Lžu, byl tam, ale jen první dva levely...