LAZARIUS: Gyoubu Oniwa.. jeden z mejch nejoblíbenějších bossů vůbec.. u většiny to mám tak, že je chci mít co nejdřív za sebou, abych moh postoupit dál ve hře, beru je jako nutný zlo, ale u Oniwy jsem se přistih v tom, že chci umřít, abych si ho moh dát ještě jednou... protože tenhle fight je prostě koncert! :)

NAGASAWA: uááá, mě doteď strašně štve, že jsem to už viděl u Lobose. Rok jsem co tři měsíce DS1 zkoušel a nebyl schopnej pochopit, co na tom kdo může mít. Pamatuju si, jak mě přišlo omezení kotoulů jen do několika směrů hrozně nefér. Ale ta hra mě pořád lákala. Tak jsem se nějak zakousl do DS3. To už si mě namotalo, tak jsem si říkal, dám šanci znova jedničce a ta mi pořád vadila. Rozhodl jsem se, že dohraju trojku a na jedničku se kouknu, protože teda není pro mě. No, když jsem dohrál trojku, tak už byla.
Stejně tak na Bloodborne jsem se koukal, protože jsem neměl PS4. No už ji dva roky mám.

Sekiro jedu ale naslepo a trpím a nechápu ještě více než u DS1. Vždycky to pustím po půl roce od začátku, abych si osvěžil mechaniky a dotlačím to o kousek dál. Takže po dvou letech se čtvrtým rozjezdem jsem u prvního bosse na koni :P
Bloodborne jsem víceménně projel jak nůž máslem a narazil až u Orphana, pejska v cursed chalice, Ebrietu a Paarla v těch dalších a rok jsem na to za nešáhl.

LAZARIUS: hele ja ne ze si to nepamatuju. ja jedu DS vubec prvne :) Odjel jsem akorat Sekiro a polovinu Bloodborne. DS jsem roky a roky odkladal s tim, ze na to nejsem porad tak nejak vnitrne nastavenej a kdyz jsem trochu rozmrzele odehral Mortal Shell, kterej sice vypadal pekne, ale trochu tam skripal v DS precizni level design, rekl jsem si, ze uz je ten spravnej cas na klasiku a nelituju.

Já dost závidím jak Nagovi a Terzovi, že jedou nějaký DS s velkým odstupem a už si to pořádně nepamatujou. Už bych asi nedal najisto všechny illusory walls, kde je většina konkrétních předmětů si taky moc nepamatuju, ale strukturu map mám v hlavě pořád dost zažranou.

Vlastně jediná From Soft hra, co jsem hrál úplně naslepo bylo DS3, který jsem vždycky dojel do další lokace a pak se koukl na Cohhcarnage, jak to prošel on, jestli jsem na něco nezapomněl. Ten zážitek prvního průchodu, kdy nevíš vůbec nic je nepřekonatelnej.

PHOW_SAATCH: jj ty pauzy po frustraci funguji. Jeste jsem na ty dva nesel. Zatim si v Londu trochu poleveluju at mam S a E alespon na 40 a sahnu si na posbiranej gear, kterej zatim neunesu, kdyz uz tam mam po ruce i toho giant kovare.

PHOW_SAATCH: poprvé taky tak. Souboj, kde je opravdu potřeba si hlídat rozmístění jak sebe, tak bosse a zároveň útočit, jen když je to fakt bezpečný.

NAGASAWA: pamatuju si, jak jsem šel před lety na O&S asi 40x, vždycky vystresovanej až na půdu, a pak to jednou ráno před prací rezignovaně zapnu, s tim, že jsem stejně předem mrtvej, a dal jsem je jak po másle, prvního Ornsteina a Smough byl pak už v klidu , stačilo jen uhejbat... pocit z vítězství byl neskutečnej a zároveň jsem nechápal, jak se to vlastně celý semlelo, asi odpočatost, přechozí trénink, trocha štěstí a absolutní koncentrace na přítomnej okamžik... v ten moment jsem pochopil, že člověk opravdu může dokázat všechno na světě :) v NG+ to byl asi sedmej nebo osmej pokus, bohužel ve stejnym pořadí, potřeboval bych je projít ještě jednou a kvůli Knight's Honor dát prvního tlustoprda

LOVE_DALI: Nene padám dneska na hubu. Zapnu to až zejtra kolem osmý vecer

NAGASAWA: Nezapomínej na hit through the wall :)

LOVE_DALI: no to jo. az po minute mi doslo, ze bych ho mel poradne nasrat, uklidit se do chodby a pockat, aby tam sam uklidil zidlicky a lavice, jako na zakladce pred vanocni tridni diskotekou s kazetakem.

ja kdyz to fakt hral, tak jsem pri spanku uhybal sipum :)

@Naga Stream? :)