VIRIK: v pubertě jsem chtěl na černo, ale matka mi to rozmlouvala, že to prej prasí vlasy a pak že bych vypadl nepřirozeně;-) Takže nějak k tomu nikdy v tomhle období nedošlo, páč jsem na toi většinou neměl peníze a k nějakýmu cool střihači šel až někdy v 17 a stejně se tam cejtil jak ucho v cizím světě (tehdy to bylo něco jako alien studio, prostě jak na fluff festu). Ale páč jsem žil z mála peněz, tak jsem po pubertě spíš šel na akce alá nechte se ostříhat dětmi, kámošky mě stříhali a pak učňovský studia, kdy jsem za 30 za stříhání na hlavla mohl nechat dýško 10 korun a přitom poslouchat hlody jak z nějakýho fimu od papouška. Pak samo když jsem cestoval v asii nebo na středním východě, tak jsem si zašel k nějakýmu lidovýmu střihači. Teď jsem asi 2-3 zkusil současnou módu barberů v Praze - jednou jsem skončil jak vyhazovač na diskošce a musel absolvovat manly rozhovor o tom, jak s bejvalkou prokecal noc - ona s vínem a on s whiskey - fakt nejstrašnější kyč. Pak jsem testnul jednoho ale napřed jsem se zeptal, že kolik střihů vlastně umí - opět jsem skočil za disko vyhazovače. A po třetí vesměs opět disko vyhazovač - aspoň že to byli cikoši, ale stejně mě tyhle konverzace mrdaj. Vždycky mě ten vyhazovač style a panák stál litr. Cywe, tady je asi nějaká rekvalifikační fabrika na tenhle druh pekla. Všichni ty staří dědci stříhali o několik lig dál a jediný co jsem vždy dokázal vygestikulovat bylo zkrácení vlasů a vyplázl něco v hodnodě jídla. Přítelkyně mě teď ostříhala na Agnes Vardovou, teda přiznala se po týdnu - doma se tomu myslím říkalo, podle kredence. No nic. Barvím jenom avatarku, má fialovou nebo žlutou - fakt nevím. Většinou má na hlavě sochatej schyzo-head INT booster, aby překryla, že větišnu času investovala do tělocvičny a panbíčkářství a ujel jí univerzitní vlak.