AIAX: Invaze jsou level related ne? Takže proti tobě nabeh klidně někdo z ng5, pokud měl stejnej level...a tam myslím že oneshot půjde..

FRIZER: Přesně tak, nejlepší PvP jednoznačně DS2. A to nejhorší v Bloodborne.

Asi protože DS2 je ze všech soulsovek nejpomalejší a BB nejrychlejší. A v DS3 mě PvP sralo taky. Prostě kombinace rychlého rollu, minimální spotřeby staminy a rychlého pití džusu z těch fightů dělala nesnesitelné 15 minutové záležitosti.

V DS1 mě PvP docela bavilo, ale pak jsem začal narážet na lidi, co se prostě odlockovali a furt kolem tebe sprintovali a snažili se dostat na backstab, který je v DS1 okamžitý, narozdíl od pozdějších her. Extrémně efektivní strategie, ale nakonec taky na skok z mostu.

DS2 je v podstatě jediná soulsovka, kde je PvP nejen snesitelné, ale i zábavné.

Já si dal pár invazí na konci svého 170 hodin trvajícího prvního průchodu ER. Namaxovaná postava, velký frajer. První invaze - hledám hosta, najednou proti mě někdo vysprintuje zpoza rohu a mých skoro 2000 HP zmizí jedním sekem. Asi nějaký cheater, protože one-shotnout endgame postavu s endgame HP a rezistancema podle mě není možné.

Dalších pár invazí jsem pokaždé narazil na dva až tři kámoše, kteří mě rychle umlátili. Jak spadnout do mixéru.

Usoudil jsem, že elitní invader ze mě nikdy nebude.

Mi tenkrat podobne dal sem invade v liurnii a hodilo me to do consecrated snowfields. Dostal po drzce a 800mega run v pice pac sem se tam logicky nemohl portnout ani dojet. Thx miyazaki

Teď se mi poved pěknej kousek...Sem v ng+2 a zkusil sem někoho invadovat...samozřejmě sem dostal strašně na prdel...no a mejch cca 400k run teď čeká u grace před melanii...a já sem na začátku altus plateau..a ty svine tam furt provokativne svitej

MATEEJ: Renalla :D

Já trainerů a cheatů zcela prost :)

A teda musím říct, že s katanou v ruce jsem si ještě víc oblíbil horseback combat. Už s tím prophetem se mi líbil, hlavně jak to hezky technicky fungovalo, narozdíl od horseback combatu v jiných hrách, ale vždycky to bylo jenom plivnout kouzlo a poodjet a tak pořád dokola. Ale s tou zbraní v ruce je to fakt super, mám z toho pocit bitky na koni, nejlepší je to proti jízdním bossům jako třeba Night's Cavalry, je v tom adrenalin i skill.

AIAX: Jojo, systém upgradovacích šutrů je hodně debilní.

Já teď při druhém playthrough hraju na dvě uchigatany. Jak už jsem tu psal, ve srovnání s prvním hraním spell dmg propheta hrou procházím jako nůž máslem, takže z Limgrave jsem přešel rovnou do Caelidu. (Ten jsem navíc při prvním hraní přeskočil, takže to bylo super, úplně nová oblast.)

Jenže tím jsem přeskočil trojkový šutry, který jsou primárně v Liurnii, takže jsem ji prostě musel aspoň proběhnout, chca nechca. Na dvě zbraně jsem jich potřeboval 24 a v Liurnii jich je celkem 28 plus jedna ve Stormveil Castle, takže jsem ji musel proběhnout fakt důkladně. Když si člověk vezme, že ne všechno info na fextralife sedí (někde byla dvojka místo trojky) a že pro ty hodně blbě přístupné, jako třeba na střeše Akademie, se jednomu nechce, tak to vychází fakt těsně. Poslední chybějící trojkový na off-hand zbraň jsem nakonec bral až v Redmane Castle.

A to probíhání Liurnie zatím byla jediná nezábavná část toho druhého playthrough. Fakt zbytečnost, tohleto.

MATEEJ: Já osobně mám jednoduchou filozofii - nasrat vývojářům na tu jejich debilní škudlivost s upgrade materiály. Dělají to prakticky všechny soulsovky a je to kreténismus.

S tím upgrade systémem, se kterým přišly Demon's Souls a který teď používají úplně všichni, není nejmenší důvod nemít v různých fázích hry přístup k libovolnému množství šutrů odpovídajících té fázi - např. už v Limgrave bys měl mít možnost zvednout si, řekněme, na +5 všechny zbraně, které bys chtěl, zkrátka aby sis mohl všechny pěkně vyzkoušet a furt neřešit, že "jestli svých drahocenných 8 šutrů, které jsem v potu tváře sesbíral za 20 hodin hraní, narvu do téhle zbraně a ona bude na hovno, tak jsem v prdeli".

Takže kdykoli hraju soulsovku, prostě si upgrade matroš načítuju, kdykoli chci vyzkoušet nějakou zbraň, kterou jsem zrovna našel (nebo kdykoli jsem všechny své šutry neprozřetelně natrkal do nějakého salámu a chci zvednout něco jiného). I když samozřejmě v nelineární open-world hře jako Elden Ring jsem musel trochu opatrněji zvažovat, kdy přesně si načítovat jaký stupeň šutrů, abych to zase nepřehnal a uprostřed hry se už neoháněl nějakou +25 endgame katanou že.

P.S.: To samozřejmě dělám jen při prvním průchodu, u dalších už víš, které zbraně stojí za to a které za hovno a taky už víš, kde jsou ty tentononc, co u obchodníků odemykají šutry k nakoupení.

Mám takovej filozofickej dotaz k ER. Jak přistupujete k buildům na konkrétní zbraně, zejména na ty, které může člověk najít později ve hře?

Protože mně to přijde na jednu stranu lákavé a na druhou riskantní.
Potenciální problém: Jdete do toho naplno, vylevelujete požadované staty, nějak se pro ni prosneakujete, posbíráte šutráky, nacpete je do ní - a ono to nefachá, jak by mělo, ať už její unikátní AoW, move set nebo scaling způsobujou, že zbraň performuje podprůměrně.

Neděláte to, abyste se vyhnuli podobným komplikacím?

Děláte to, ale předtím si o dané zbrani zjistíte první poslední včetně doporučeného buildu?

Děláte to naslepo, a když už tu zbraň máte, tak začnete řešit, kterým buildem ji maximalizovat? (Protože talismany, AoW nebo spelly si můžeme dohledat zpětně i ty ability můžete nakonec přesypat přes rebirth, jenom ty šutry jsou nezvratná investice.)