Chtít si odbublinkovat čerstvě otevřenou, vychlazenou colu tím, že s ní důkladně zatřepu, je lamovina prvního stupně.
Učinit toto nad klávesnicí... vážně si takové věci dělá člověk sám?!

Následná zjištění pro podobnou situaci: je dobré mít přehled o četnosti používání písmen v češtině, protože kam se prsty přilepí, tam již zůstanou.
Když měníte klávesnici, opravdu si dvakrát ověřte, že ten kabel je opravdu TEN kabel.
Když měníte klávesnici, utřete napřed louži coly na místě, kde stála ta stará.
Když vyměníte klávesnici, opravdu není cool zkoušet její vodotěsnost hrnkem kafe.

Plán pro dnešek: pro jistotu už pít jenom vodu přímo z vodovodního kohoutku; uklidit se někam do kouta a nehýbat se, nemluvit, nevymýšlet.

RANDOM_NIGHT: a ja to ted ctu a rikam si, ze krmit fretku andulkama je docela drsny.. jasne ze by to Tabitha nejedla..

Muž se mě zeptal, jestli fretka může jíst tresčí játra. Odvětila jsem, že bych jí je rozhodně nedávala, ale pro jistotu jsem si otevřela oblíbený seznam všeho, čím a jak krmit a čemu se rozhodně vyhnout. Tresčí játra samozřejmě nebyla ani v jedné kategorii, zato se mi oči zastavily na položce "Krmivo pro andulky". Chvíli jsem na to koukala, pak jsem si řekla, že to by mi Tabitha přece nejedla. Pocit pobaveného, nevěřícného údivu ve mně narůstal, až jsem se začala smát a povídám: "Hele, tady se píše Krmivo pro andulky. Už vidím fretku, jak…" – Muž: "No, co?" – "Mmmm, nic, nic." Byl to rozpis krmení pro křečky, pro fretky žádný takový nemám.

Myslím, že je v pořádku strčit kabel do přístroje a očekávat, že si ho počítač načte. Pokud je ovšem druhý konec kabelu zastrčen do USB v počítači.

"jé, to jsou krásný šaty... a maj je v mojí velikosti, ty by mi mohly sedět" - ukládám do košíku - následně je z košíku mažu, neb přijde jiné poznání "a zatraceně, nejsou to právě ty šaty, který jsem včera vyndavala z pračky?" - ehm... jo

Peču docela složitou buchtu, do které se dává kompotované ovoce a sníh z bílků, žloutky přijdou zas extra do další části. Rozklepla jsem vejce - bílky do hrnku, žloutky do těsta. Otevřela jsem kompot - šťávu do hrnku, ovoce do misky. Pak přišel čas na výrobu sněhu, tak jsem hrnek s nažloutlou tekutinou obrátila do mísy na šlehání - a až podivná konzistence mě upozornila na to, že z té šťávy to asi neušlehám.

půlhodiny vystojím frontu na poště pro známky, týden jsem sháněla nějaký slušný pohledy Prahy (fakt to není snadný...a na poště při nákupu známek neměli pohledy vůbec žádný- "...dyť je přece konec měsíce"), dogooglim adresy (asie), smolim nejakou simple anglictinu, aby to pochopili. Hrda sem jak Budžes, jak se me to vsechno podarilo. v sobotu rano hazim do schranky na poste.po pulminute me doslo, ze sem nenalepila znamky. Ach jo.

Přijdu dnes ráno do práce, jdu za bar s tím, že si udělám ranní kávu, dám hrnek pod pressomat, a až téměř na konci cyklu zjistím že jsem ho tam položil dnem navrch, takže to všechno presso steklo po hrnku dolů do filtru.

Teď nevím, jestli je to mozkový eror nebo vychloubání ;) včera jsem se vracela z víkendového výletu a nestíhala jsem vlak, tak jsem to střihla na silnici, že si pomůžu stopem...nabral mě takový mladý pán a takovým tím domnělým puberťákým tónem říká: "jedeš na intr, jo?" :D :D :D no jen jsem se lehce pousmála, že ne, že jedu z výletu ... (měla jsem pohorky, smrděla jsem ohněm a je mi devětadvacet)

Nesu ve sklenici zbytek salátu, že to vyhodím do wc. Místo toho zamířím do koupelny a nad vanou se sama sebe ptám, co tu s tím chceš dělat?!?

Po stažení radio1-192.mp3 (56).m3u jsem zjistil, že si to pustím živě i kterýmkoliv z 55 předchozích souborů v adresáři Downloads. Na plochu hážu originál radio1-192.mp3.m3u ze 4. prosince 2012, což tak zhruba odpovídá věku tohoto počítače

právě jsem chtěl vyhodit prázdnou, asi 2 měsíce starou čerstvě utřenou misku, do koše

moje dvouleté dítě si včera chystalo pěknou hroudu špinavýho sněhu do pusy. povidám mu: "nejez to, vždyť je to špinavý". tak si našel nejbližší okap, ze kterého kapala voda a slavnostně si to umyl

koukám na městský rozcestník v cizím městě, takový ten hnědý s důležitými místy. Hřbitov, radnice, popraviště... Popraviště? Ehm, parkoviště.

pokoušel se někdo vyčistit si pleť zubní pastou? moc to nefunguje...

Mozek v útlumu, asi to bude lehkým závanem předjaří. Vše dělám natřikrát, divím se, že mi nekane slina. Jak jsem si dokázal v práci zadřít třísku do pravého předloktí, netuším. Naštěstí tu mám jehly. Takže šťourání, víceméně marné. Spásná myšlenka: pravou ruku mám šikovnější. Střih. Tupě zírám střídavě na jehlu v pravé ruce a na postižené místo, pomalu mi dochází marnost vší existence a s hurónským smíchem jdu postavit na kafe.

Třetí čtvrtek v řadě, co už... doufám, že zítra je opravdu pátek.

SEDELAVLOKALE: By mě zajímalo, jak to pokračovalo, ale semel a dumec je slibný začátek roku!

Zadumaně hledím na plastový zásobník na dětské vlhčené ubrousky. "Ohne parfum", stojí tam napsáno. No to bych chtěla vidět, jak neparfémované, vždyť stačí čuchnout a cítím, jak voní! Šlendrián! Pak si uvědomím, že už roky kupuju úplně jinou značku dětských ubrousků, než je ta původní, která v zásobníku byla.