Zkouším funkčnost pevné linky v práci, volám si na mobil, funguje, dobrý. Po hodině prokrastinace v práci, o samotě, podívám na mobil, zmeškaný hovor z worku, tyjo, zděsím se, co jsem propásla, že mě volali, volám zpátky a běžím zvednout pevnou linku. omg...

Objednala jsem pizzu a protože jsem si chtěla pro všechna příští šplhnout u toho pána, co je vozí, poslala jsem mrňousa dolů ke dveřím s poměrně obstojným spropitným; a ještě jsem ho nabádala, ať si nebere zpátky, že to má pán od cesty.
Pizzu vzorně přinesl, což o to, jen se tvářil lehce vyčítavě, že do příště dlužíme šest korun.
Aneb když člověk špatně kouká na řádky v jídelním lístku...
... ale zase je to dobrý důvod objednat si zas, ať to smáznu 8-)

Chtěl sem teď jít na záchod... ale viděl jsem, že se tam svítí, tak jsem se vrátil a že půjdu za chvíli. Teď jsem si vzpomněl, že tu nikdo jinej nebydlí, tak ani na tom záchodě pravděpodobně nikdo nebude.

Dnes ráno jedu tramvají kolem nějakého plakátu na kterém stojí "www.lepra.cz : Působíme v zemích, kde je EBOLA" a říkám si jaký jsou ty lidi fakt už sv**ě že nestačí, že tam ty chudáci teď umírají na ebolu, ale ještě jiím tam do toho nasaděj lepru.

Jdu si v práci koupit pomerančový džus. Sáhnu po povědomé krabici, spokojeně přečtu 100% Apfelsaft a kupuji. Na stole si krabici postavím přímo před sebe a několikrát spočinu zrakem na červeném jablku a těším se, až si ten pomerančový džus naliju. "Hmm, Apfelsaft," říkám si a slintám při tom jako Homer.

Teprve když si tu břečku leju do sklenice, tak mi to dojde.
No, aspoň vydrží dlouho. Jablečnej mošt, to je pro mě držťková polévka mezi džusy, jestli víte, co tím myslím.

Výměna reproduktoru u klienta - sundat ze zdi, odšroubovat zadní dekl, vadná elektronika ven, repro odpájeno. Elektronika dovnitř, zapájeno, sešroubováno, zapojeno, pověšeno na zeď a NIC. Aha! ja to vlastně jen rozložil do šroubku a zase složil... ranní kocovina.

Chtít si odbublinkovat čerstvě otevřenou, vychlazenou colu tím, že s ní důkladně zatřepu, je lamovina prvního stupně.
Učinit toto nad klávesnicí... vážně si takové věci dělá člověk sám?!

Následná zjištění pro podobnou situaci: je dobré mít přehled o četnosti používání písmen v češtině, protože kam se prsty přilepí, tam již zůstanou.
Když měníte klávesnici, opravdu si dvakrát ověřte, že ten kabel je opravdu TEN kabel.
Když měníte klávesnici, utřete napřed louži coly na místě, kde stála ta stará.
Když vyměníte klávesnici, opravdu není cool zkoušet její vodotěsnost hrnkem kafe.

Plán pro dnešek: pro jistotu už pít jenom vodu přímo z vodovodního kohoutku; uklidit se někam do kouta a nehýbat se, nemluvit, nevymýšlet.

RANDOM_NIGHT: a ja to ted ctu a rikam si, ze krmit fretku andulkama je docela drsny.. jasne ze by to Tabitha nejedla..

Muž se mě zeptal, jestli fretka může jíst tresčí játra. Odvětila jsem, že bych jí je rozhodně nedávala, ale pro jistotu jsem si otevřela oblíbený seznam všeho, čím a jak krmit a čemu se rozhodně vyhnout. Tresčí játra samozřejmě nebyla ani v jedné kategorii, zato se mi oči zastavily na položce "Krmivo pro andulky". Chvíli jsem na to koukala, pak jsem si řekla, že to by mi Tabitha přece nejedla. Pocit pobaveného, nevěřícného údivu ve mně narůstal, až jsem se začala smát a povídám: "Hele, tady se píše Krmivo pro andulky. Už vidím fretku, jak…" – Muž: "No, co?" – "Mmmm, nic, nic." Byl to rozpis krmení pro křečky, pro fretky žádný takový nemám.

Myslím, že je v pořádku strčit kabel do přístroje a očekávat, že si ho počítač načte. Pokud je ovšem druhý konec kabelu zastrčen do USB v počítači.

"jé, to jsou krásný šaty... a maj je v mojí velikosti, ty by mi mohly sedět" - ukládám do košíku - následně je z košíku mažu, neb přijde jiné poznání "a zatraceně, nejsou to právě ty šaty, který jsem včera vyndavala z pračky?" - ehm... jo

Peču docela složitou buchtu, do které se dává kompotované ovoce a sníh z bílků, žloutky přijdou zas extra do další části. Rozklepla jsem vejce - bílky do hrnku, žloutky do těsta. Otevřela jsem kompot - šťávu do hrnku, ovoce do misky. Pak přišel čas na výrobu sněhu, tak jsem hrnek s nažloutlou tekutinou obrátila do mísy na šlehání - a až podivná konzistence mě upozornila na to, že z té šťávy to asi neušlehám.

půlhodiny vystojím frontu na poště pro známky, týden jsem sháněla nějaký slušný pohledy Prahy (fakt to není snadný...a na poště při nákupu známek neměli pohledy vůbec žádný- "...dyť je přece konec měsíce"), dogooglim adresy (asie), smolim nejakou simple anglictinu, aby to pochopili. Hrda sem jak Budžes, jak se me to vsechno podarilo. v sobotu rano hazim do schranky na poste.po pulminute me doslo, ze sem nenalepila znamky. Ach jo.

Přijdu dnes ráno do práce, jdu za bar s tím, že si udělám ranní kávu, dám hrnek pod pressomat, a až téměř na konci cyklu zjistím že jsem ho tam položil dnem navrch, takže to všechno presso steklo po hrnku dolů do filtru.

Teď nevím, jestli je to mozkový eror nebo vychloubání ;) včera jsem se vracela z víkendového výletu a nestíhala jsem vlak, tak jsem to střihla na silnici, že si pomůžu stopem...nabral mě takový mladý pán a takovým tím domnělým puberťákým tónem říká: "jedeš na intr, jo?" :D :D :D no jen jsem se lehce pousmála, že ne, že jedu z výletu ... (měla jsem pohorky, smrděla jsem ohněm a je mi devětadvacet)

Nesu ve sklenici zbytek salátu, že to vyhodím do wc. Místo toho zamířím do koupelny a nad vanou se sama sebe ptám, co tu s tím chceš dělat?!?

Po stažení radio1-192.mp3 (56).m3u jsem zjistil, že si to pustím živě i kterýmkoliv z 55 předchozích souborů v adresáři Downloads. Na plochu hážu originál radio1-192.mp3.m3u ze 4. prosince 2012, což tak zhruba odpovídá věku tohoto počítače

právě jsem chtěl vyhodit prázdnou, asi 2 měsíce starou čerstvě utřenou misku, do koše

moje dvouleté dítě si včera chystalo pěknou hroudu špinavýho sněhu do pusy. povidám mu: "nejez to, vždyť je to špinavý". tak si našel nejbližší okap, ze kterého kapala voda a slavnostně si to umyl