KENJIRO: Třeba ten, co si chce zaplacený nákup odnést domů.

TANGERINE: hele, ty kasy furt něco kecají, kdo to má pořád poslouchat :-)

V práci se rozhodnu, že je čas dojít si na tiskárnu pro věci, které jsem poslala na tisk. Zvednu se, projdu kolem místnosti s tiskárnou/kopírkou a dojdu do kuchyňky, naleju si džus, vrátím se na místo a pracuju dál. Po chvíli vezmu do ruky sklenici a napiju se a divím se, kde se tam vzala ta druhá prázdná sklenice, když zásadně celý den piju z jedné. Pak mi to dojde. Nejenže mi přebývá sklenice na stole, ale chybí mi hromádka papírů.

KENJIRO: Ja sel takhle nakoupit detskou stravu v akci a usetrene 200 sem nechal v tom automatu...

KENJIRO: "Prosím, odeberte zboží." :)

Přijdu v Tescu k automatické pokladně, vyskládám na ni nákup, zaplatím a spokojeně odcházím.

Až v tramvaji mi došlo, že jsem v tom procesu něco vynechal.

Kamarád mi tady na NYXu posílá obrázek do pošty....jelikož mu chci dát zpětnou referenci jakože se mi to líbí, hledám pár minut palec nahoru.....marně....ale byl to nervák než mi to došlo a byl jsem už u toho, že budu muset fakt odejít od té staré verze prohlížeče, protože věcí co nepodporuje začíná být nějak hodně.

Vytiskla jsem si kalendář na léto a jala se pilně vybarvovat čtverečky táborů, dovolených, školek a babiček. Pořád to vycházelo nějak děsně dlouhé, ale stačilo slepit červenec a srpen, kde byl jeden týden byl napsaný v obou, a najednou to vycházelo, jak má... Uá.

Já proč na mě lidi tak čumí a já jedu přes celou Prahu s vodítky přes sebe:)

Právě jsem zabil asi deset minut hledáním košile, než mi došlo, že ji mám na sobě.

Dnes ráno jsem v koupelně slyšela takový divný zvuk. Říkám si, že asi sirény. A pak mi došlo, že v úterý asi těžko, hahaha...(dny se mi pletou často, ale hlavně mi došlo až v práci, že by vlastně vůbec bylo divný je slyšet v šest ráno)

Jdu si v práci odskočit, ale nejdřív zavírám okýnko do světlíku. Sednu si a začnu přemýšlet o pavoucích...a jak bych případně zdrhala, kdyby tam nějaký se mnou byl. Koukám po stropě, když periferním pohledem zahlédnu cosi hnědého na stěně kousek nad sebou. Hrkne to ve mně, chvíli trvá než se tam odvážím kouknout, načež zjišťuju, že se jedná o neškodný háček na kabelky o kterém pochopitelně moc dobře vím. Aneb jak vypsychlit sebe samu ;)

tak jeden australsky aktualni: presvedcila jsem spolubydlici abysme do kuchyne dali druhy kos, krome toho na smesny odpad jeste jeden na recyklovatelny (hazi tu papir, plast, sklo, plechovky atd. do jednoho co se pak pretrizuje). pred chvilkou koukam, ze mnou vydobyty trideny kos uz je plny, tak ho jdu vynest, at jdu prikladem. a s pocitem nesmirne dulezitosti a zadostiucineni jeho obsah vysypu - do hnusne a smrdute popelnice smesneho odpadu :-(

TAPINA: No a dneska jsem řešila, proč mám slané kafe, než mi došlo, že to je ještě následek tohohle incidentu, a že domněnka, že alespoň horní vrstvy cukru by měly být čisté, byla nesprávná. Soli stačí opravdu málo, aby solila.

Přinesla jsem si oběd, pak jsem si chtěla nalít pití, odsunu talíř, před sebe dám skleničku a to pití naliju do talíře s obědem.....
A jako bonus přikládám fotografii, jak jsem synovi loupala a nakrájela jablko a tohle mu nakonec naservírovala.

Sedím v univerzitní knihovně a koukám přede mě a tam je knížka s názvem Řečtina. Myslela jsem si, že by univerzita koupila učebnici Řečtiny. Příjdů blíž a ona to byla Řeč těla. (close enough)

Cukr do dózy se zbytkem soli nasypeme snadno. Ale jak se ho zbavíme? (Těžko, musím říct).

Včera dopoledne otevírám bar, vyjímečně dorazí i šéf, protože chce spravovat nějaké pocuchané dráty, takže přijde, požádá mě, jestli bych mu nemohl udělat espresso. Pustím všechno, nahrnu se k pressomatu, připravím hrnek a zapnu. Za chvíli se podívám, káva přetéká přes hrnek do filtru a dělá všude kolem bordel. Tak trochu zpanikařím, jak je to možné. když mám navolenou normální porci, přiběhnu blíž...a zjistím, že jsem tam ten hrnek položil dnem vzhůru, takže veškerá káva prostě jen stéká po stěnách.... :)