Z mé rok staré technické zprávy: "střešní krytina z cementovláknových šablon bez obsahu cementu"

Čtu si nějakou diskuzi a narazím na "budou chciet gulatu kocku" a chvíli jsem uvažovala, kde je jako problém vykrmit kočku dokulata...

Mezi ukazováčkem a prostředníčkem (a opřenou o palec) pravé ruky držím propisku. Stejnou pravou rukou prohledávám papíry před sebou, abych našla propisku a mohla podepsat fakturu.

Když usednete k jídlu a zjistíte, že v jedné ruce držíte vidličku a ve druhé zvýrazňovač, zatímco opodál na složce papírů odpočívá příborový nůž a propiska, znamená to, že došlo k nedokonalému přepnutí mozku z modu "práce" do modu "večeře".

NELLAS: Tak to jsem měla přesně opačný postup. Dostala jsem žízeň. Tak jsem vstala od počítače, vyklidila myčku, vrátila se. Zjistila jsem, že mám žízeň. Tak jsem vstala a dala prát prádlo. Do třetice se mi povedlo vyřídit jeden telefonát a po té, co už jsem to vyprané prádlo věšela a žízní mi začalo být lehce šoufl, mi to konečně docvaklo... :-)

KENJIRO: Třeba ten, co si chce zaplacený nákup odnést domů.

TANGERINE: hele, ty kasy furt něco kecají, kdo to má pořád poslouchat :-)

V práci se rozhodnu, že je čas dojít si na tiskárnu pro věci, které jsem poslala na tisk. Zvednu se, projdu kolem místnosti s tiskárnou/kopírkou a dojdu do kuchyňky, naleju si džus, vrátím se na místo a pracuju dál. Po chvíli vezmu do ruky sklenici a napiju se a divím se, kde se tam vzala ta druhá prázdná sklenice, když zásadně celý den piju z jedné. Pak mi to dojde. Nejenže mi přebývá sklenice na stole, ale chybí mi hromádka papírů.

KENJIRO: Ja sel takhle nakoupit detskou stravu v akci a usetrene 200 sem nechal v tom automatu...

KENJIRO: "Prosím, odeberte zboží." :)

Přijdu v Tescu k automatické pokladně, vyskládám na ni nákup, zaplatím a spokojeně odcházím.

Až v tramvaji mi došlo, že jsem v tom procesu něco vynechal.

Kamarád mi tady na NYXu posílá obrázek do pošty....jelikož mu chci dát zpětnou referenci jakože se mi to líbí, hledám pár minut palec nahoru.....marně....ale byl to nervák než mi to došlo a byl jsem už u toho, že budu muset fakt odejít od té staré verze prohlížeče, protože věcí co nepodporuje začíná být nějak hodně.

Vytiskla jsem si kalendář na léto a jala se pilně vybarvovat čtverečky táborů, dovolených, školek a babiček. Pořád to vycházelo nějak děsně dlouhé, ale stačilo slepit červenec a srpen, kde byl jeden týden byl napsaný v obou, a najednou to vycházelo, jak má... Uá.

Já proč na mě lidi tak čumí a já jedu přes celou Prahu s vodítky přes sebe:)

Právě jsem zabil asi deset minut hledáním košile, než mi došlo, že ji mám na sobě.

Dnes ráno jsem v koupelně slyšela takový divný zvuk. Říkám si, že asi sirény. A pak mi došlo, že v úterý asi těžko, hahaha...(dny se mi pletou často, ale hlavně mi došlo až v práci, že by vlastně vůbec bylo divný je slyšet v šest ráno)

Jdu si v práci odskočit, ale nejdřív zavírám okýnko do světlíku. Sednu si a začnu přemýšlet o pavoucích...a jak bych případně zdrhala, kdyby tam nějaký se mnou byl. Koukám po stropě, když periferním pohledem zahlédnu cosi hnědého na stěně kousek nad sebou. Hrkne to ve mně, chvíli trvá než se tam odvážím kouknout, načež zjišťuju, že se jedná o neškodný háček na kabelky o kterém pochopitelně moc dobře vím. Aneb jak vypsychlit sebe samu ;)