Kamarádka se mi včera svěřila, že už podruhé zapomněla, že má gauč uprostřed obýváku a už podruhé přes něj přepadla ... a to pokaždé z jiné strany :D

Poutní kostel MILF? Aha, Maria Hilf.

MADIETTA: a dokonce to není ani stylizovaný pes (neptejte se mě, kde jsem ho tam našla), jak jsem si myslela doteď! :-D

RANDOM_NIGHT: no jo, ty jo, fakt nemá! :-D

ALDARION: Tuhle jsem měla potkana a ten byl fajn. Potkani a cvrčci jsou nejlepší.
Mimochodem, ty ve skutečnosti vůbec nemáš na ikonce květinu se dvěma listy a podivným květem, jak jsem si celou dobu myslela.

RANDOM_NIGHT: Agama na špejli?

(Nedávno jsme řešili, jak na příštím postapo mejdanu zařídit stylové stravování. Má první myšlenka po shlédnutí tvého postu byla: "Ale agam by přece byla škoda. Jsou takový roztomilý... A taky drahý...")

Jdu kolem zverimexu.
SARANČATA, CVRČCI, MOUČNÍ ČERVI
HLODAVCI, AGAMY
… co se probůh krmí agamami?!

nezny bankovni prevod? jestli to s tim "i banku muzete mit radi" uz trochu neprehanej.. oh wait. bezny.

Trávím část léta s dětmi u rodičů. Jeden den se pozastavuju nad tím, že moje máti dala synovi ráno moje ponožky s růžovými puntíky. Zasměju se tomu a žertem řeknu: a moje šaty, ty mu třeba dát nechceš? No, tak jsem druhý den mylně považovala své složené černé šaty za jeho černé tričko a připravila mu je, že si je má ráno obléct.

Ráno jsem v práci zjistila, že jsem si zapomněla mobil doma. Přijdu odpoledne domů, hledám ho... na nabíječce není, na poličce taky ne. Tak jsem si ho prozvonila - byl v kabelce (a nikým nepozorován byl i v práci).

Právě sem na chvilku zpanikařil, že nejsem připásanej. V kanclu na židli u kompu.

Nesu v jedné ruce zlaté naušnice, v druhé kelímek od jogurtu.
Co jsem se pokusila vyhodit? [facepalm]

Zastavil sem u přechodu pro chodce a několik dlouhých vteřin sem čekal, jestli se reklamní poutač ve tvaru zmrzliny nerozhodne přejít.

Dělám screenshot obrazovky a vtom si všimnu, že mi po monitoru leze moucha. "Neee," říkám si, "já nechci mít mouchu na screenshotu!"

Ráno mi muž řekl, že mi sluší ta sukně, co mám na sobě. A aby mi slušela dostatečně intenzivně, tak v ní dneska strávím celý pracovní den, protože ty pracovní kalhoty, co jsem si speciálně na dnešek vyprala a připravila, zůstaly doma na křesle.

Koukám na předmět e-mailu Faktura po splatnosti a divím se, proč jsem to napsala bez diakritiky…

mám nějakej úrodnej tejden: mám na plotně už půl hodiny dýňovou polívku a divím se, že se pořád nevaří. To bych ale musela zapálit ten hořák pod hrncem a ne hned vedle, že jo.

"Musím si odlíčit obličej!" (už to že mě to napadlo ve tři odpoledne mohlo být nápadné)

Jdu do koupelny, vezmu jeden tamponek a namočím ho pod proudem studené vody.

"Wtf? No dobrá, tak se tím alespoň otřu. Hahaha - voda vážně nefugnuje, nejsou na tom žádné zbytky líčidel!"

Další tamponky už normálně nasáknu odličovadlem a jmu se čistit oči a zbytek obličeje. Ale ani na nich nic není.

Aha - já se ráno nemalovala...

Stojíme s mužem v kuchyni a najednou začne strašněj kravál. Zní to, jako kdyby se před barákem hroutila hora. Vyděšeně na sebe zíráme a nechápem. Venku to vypadá klidně a letně. Ale ten hroznej zvuk nepřestává, pobíháme zmateně okolo vyplašený jako fretky. Zbláznila se myčka, digestoř? Nakonec se mi zdá, že ty strašný zvuky vydává náš odpadkovej koš...oh wait, pod tou skříňkou máme štěrbinu vestavěného vysavače, do které někdo z nás omylem kopnul.

Dnes v pondělí ráno mi píše přes MSN naše IT oddělení:
"Dobrý den, pošlete mi prosím vaši adresu..."
dál ani nečtu a odpovídám: "Dobrý den. 10.99.42.247"
pak si dočítám zbytek zprávy "...domů, abychom Vám na ni mohli zaslat notebook"