Ráno si cestou do práce říkám, že si vlastně nepamatuju jednotlivý čísla svýho hesla do PC. Už na to mám takový grif na klávesnici, že si vlastně ani neuvědomuju, který klávesy mačkám. Říkám si, že se musím podívat, co to vlastně píšu. Usedám za klávesnici, jenže jak se soustředím na to co mačkám za klávesy, tak se mi nedaří muj grif zopakovat. Prostě se vždycky zaseknu po prvních dvou-třech číslech a dál to nejde. Nutno dodat, že díky naši bezpečnostní politice zadávám stejné heslo poslední dva roky třeba i 6x denně. Jdu si uvařit kafe a doufám, že když se budu zabývat něčím jiným, tak mi heslo zase naskočí. Marně. Začínám trochu panikařit. Nedá se nic dělat, budu muset zajít za klukama na support, ať mi heslo obnověj. Jenže takhle po ránu tu asi ještě nebudou, tak abych tam nestepoval zbytečně před jejich kanclem. S přehledem se zaloguju do PC a pouštím sametime (podnikový instant messenger) abych se podíval, jestli jsou online...