Strkám do mikrovlnky oběd. Počkat, je tam nějakej plnej hrnek.
To je to mlíko, co si dcera poručila přihřát včera k večeři.
(že jsem ho tam nechala já, to se nedivím, ale že se ona nepřihlásila?!?)

"...už máme i obouruké letenky."
?
Aha. Booknuté.

No, asi se to jednou muselo stát i mě, včera sem v Brně omylem místo na vlak do Prahy nastoupil do vlaku do Budapešti. Naštěstí sem si toho všimnul než sme dojeli do Břeclavi a rozhodně je mi ke cti, že mě to (na rozdíl od dvou opilých slečen, který udělaly stejnou chybu) nerozplakalo.

Před sebou mám čaj a v jedné ruce prášek, který chci tím čajem zapít a v druhé ruce lžičku, kterým chci ten čaj zamíchat.

....

Zodac, který hodíte do čaje se tam rozpustí překvapivě rychle a je dost hořký.

Záhada paní Loudové: dnes jsme pořádaly malé setkání se třemi členkami městské rady ohledně sociálních témat ve městě. Na schůzce se objevila zcela nečekaně i neznámá paní, ale chyběla mi paní radní Loudová. Ukázalo se, že paní Loudovou máme, ale ne radní, nýbrž záchranářku...to je tak, když máte v mailovém adresáři uložené dvě Loudové a nevšimnete si toho, ehm. I tak to ale bylo super setkání jelikož záchranářky vědí o sociální problematice překvapivě hodně :)

Tak jeden takový běžný:

Sedím před dvěma notebooky - pracuji průběžně na obou, ale myš má jen ten nalevo - takže je uprostřed...

... což znamená, že je logicky připojená k oboum, jinak by přece nebyla tam kde je...

... takže nechápu, proč se nedokáže přizpůsobit mému pohledu a když otočím hlavu ke druhému notebooku, odmítá skrolovat na vedlejším monitoru - vždyť kurzor tam přeci je, tak co dělá zagorku?!

CASTROL: o víkendu jsem měl opačný error než to tvé a) - koukal jsem na mapu na ceduli jedné naučné stezky, načež jsem zvedl ruce, že si posunu výřez a změním zvětšení. Nefungovalo to.

ja: dneska jsem s tebou jela v busu, ale vystoupila jsem driv, protoze jsem sla jeste do Ferony.
kolegyne: aha, hmm, to je nejaka lepsi Billa?

Dneska mám dva:
a) naslinila jsem si prst, abych otočila "list" na mobilu
b) vysvětlovala jsem našim dětem, že kamarádovi se narodilo mimino a táta ho musí jet do Prahy zapít - starší syn vyhrkl: zabít? proč ho musí zabít??

Od rána mám venku pověšený prádlo. Říkám si, fajn, musím hlídat než začne pršet, abych ho sebrala a nechala dosušit doma. Po několika hodinách fakt prší. Hm, něco jsem měla udělat, ale co...? Asi to nebylo nic důležitýho, jinak bych si to přece pamatovala. :-) Po půl hodině, co vcelku vydatně prší, najednou blik a mozek si vzpomněl na to prádlo. No jo, ale teď ho sbírat už fakt nemá cenu. Navíc v tom dešti, žejo.

sedím doma, spletu si číslo a zavolám domu, začne zvonit telefon a já se zvednu a jdu ho zvednout

MAR_TINA: To sedí, tam bydlím :D

1. Vlezete na Jinonicích do metra.
2. Dojedete na Anděla.
3. Přejdete na vlakovou zastávku a nastoupíte do vlaku, kterým to máte jednu zastávku domů.
4. Ve vlaku zapomenete zmáčknout tlačítko vystupování.
5. Další zastávka jsou Jinonice.
6. Odtud to máte jen deset minut pěšky na metro...

Na iDnes čtu článek a vidím u toho reklamu: "octové žaluzie z vinného plechu".
Aha, oni to jsou "ocelové žaluzie z vlnitého plechu".

pri ceste domu jsem zjistil, ze jsem v kanclu asi nechal telefon... sakra to se tam budu muset vratit... lepsi by bylo zjistit zda tam fakt je... takze zkusim zavolat kolegovi ... takze zacnu vytacet cislo... oh wait... ja ten telefon celou dobu drzim v ruce

dřevěná okna v Motole se otevírají velmi špatně a když na nich máte otočenou kliku, otevírají se ještě o něco hůře

poslouchám dopravní zpravodajství "..., zácpa ve směru do Hobitína..."

tak to byl Hloubětín.

Vracím se s vlčákem a jezevčíkem z procházky, otvírám dům, na chodbě tma - nefunguje světlo, pustím vlčáka do výtahu, pustím vlčáka do bytu, zavírám byt - počkat, něco tady nehraje. Rychle sbíhám schody k domovním dveřím, za nimiž ublíženě čumí silně dotčený jezevčík.