STARE_CASY:
NIGHTFURY: Konečně jsem pochopila, že se bavíte o umyvadle a ne o tom přístroji na dělání sodovky!

NIGHTFURY: Před lety jsem takhle rozebral sifon u umyvadla, do kýblu nechal odtýct vodu, zjistil jsem, že je docela čistá, tak jsem ji vylil... A kam asi tak?

POZITRON: já takhle před spolužáky na střední hledala v batohu papírové kapesníky a vytáhla jsem... vložku!

NIGHTFURY: Já takhle slila špagety :-D

připravovala jsem v googledoc dokument k připomínkování. pro jistotu jsem prověřovala v různých prohlížečích, jak se bude dokument zobrazovat neregistrovaným uživatelům....no a pak jsem odeslala odkaz na dokument emailem na 18 ředitelů a ředitelek škol.

a koukám, že hned po odeslání vlezli do dokumentu čtyři lidi...tak jsem v duchu jásala, jak je krásné, že na odkaz hned klikli. hned jsem jim v dokumentu psala, jak je tam vítám a těšila se na jejich komentáře....

než mi došlo, že jsem to pořád jen já, v anonymním režimu z různých prohlížečů :(

rozebrat sifon a pak si jít opláchnout ruce do dřezu, to fakt můžu udělat jen já :))

Vybaluju dodané léky a přemýšlím si u toho: "Teďka mají chodit ty dárky k výročí založení distribuční firmy, za duben měla přijít flaška vína a ještě jsem ji nedostala... .... tady píšou na krabici "pozor sklo", co jsem proboha objednávala ve skle?"
Ehm... :o)

že soutěž o matku roku jsem opět projela (neb jsem zapomněla, že se děti budou fotit, a poslala je do školky v utahaných teplákách), to se prostě stává.
Ale že se dobrovolně diskvalifikuju i ze zahradnické soutěže, protože jsem zasela hrášek do stejného řádku jako špenát, a z rozčarování, co mi to vyrostlo, jsem nedopatřením vyplela všechnu už vzešlou mrkev - tak to už je trochu moc! Hlavně že mám ty výsadbové plány, že...

kdyz vas nekdo zastavi a chce pujcit zapalovac, neni nad to vyndat z kabelky tampon a podavat mu ho.

Zjistila jsem, že když omylem pootevřete kapotu auta a jezdíte s tím jakoby nic, tak skoro nestírají stěrače. Blbý je, když vám ta souvislost nedojde a jezdíte takhle několik deštivých dní

Seděly jsme s dcerou v v poloprázdné čekárně v dětské nemocnici a pro zábavu jsem jí vyndala z batohu knížku s hýbacími obrázky. U obrázku s medvědem, který se dá posunout zpod stromu do jeho koruny, se dítě zaradovalo a dělo: "Šup!" A posléze radostně: "Kuk!" I chtěla jsem projevit účast a porozumění a odpovědět, ale nějak se to v hlavě smíchalo, takže jsem na celé kolo radostně zahlásila: "Šuk!" Ta holčička naproti na mě koukala dobře divně...

No a pak jsme vylezly ven a u zastávky na plakátovací ploše byl leták "Půjčka na občanku" a já strávila docela slušnou dobu úvahami, jestli mi něco uniklo, proč se teď za vydání občanky musí platit, a jak je od státu asociální, když to těm, kdo na to nemají, neodpustí...

MAR_TINA: tak já si jednou půl hodiny snažila vyloupnout oko ve snaze vynadat čočku, která tam nikdy nebyla.

TAPINA: no tak mne se nejednou stalo, ze jsem zirala na sloupecek s minutama a kroutila hlavou, proc zase zmenili trasy a jezdej tu jina cisla :/

Jdu večer odlíčit a zjistím, že vůbec nejsem nalíčená - ok.
Minulý týden to bylo horší, jdu se večer odlíčit a zjistím, že mám celý den řasenku na jednom oku, protože mě ráno něco v půlce úkolu vyrušilo.

Když člověk řve na celej kancl do telefonu "can you hear me?", je dobré si zkontrolovat zda nemá zmáčknuté tlačítko mute.

Doprava MHD je děsná věda. Stála jsem na zastávce, kde jezdí asi čtyři spoje a čekala na devítku. Koukám na světelnou tabuli, že má přijet 1,2,4 a pak 9. První dvě odjely, jednička zastavila na začátku zastávky a v dálce vidím blížit se svou devítku. Pak jsem se na chvíli zamyslela a koukám, k zastávce se blíží dvojka, na světelné tabuli svítí 2,1,4,1... COTOJE? Na chvíli jsem uvěřila, že jsem v té chvíli zamyšlení nechala svou tramvaj přijet na zastávku, zastavit a zase odjet, aniž bych zaregistrovala, že už tam je. Pak mi došlo, že tam vznikla nějaká skrumáž a devítka ještě pořád čeká, až bude moct najet k zastávce. Oddechnu si, nastoupím, dojedu na přestup... tam jsem nějakou dobu čekala, tak jsem se začetla do plakátů, a na poslední chvíli jsem si uvědomila, že na zastáce stojí můj autobus a už pípá že bude zavírat :o)

už byl málem zase jeden. šumivý mulťák do kafe. taktak jsem zastavila rozevírající se prsty se šumivým kolečkem...

To si tak člověk myslí, že píše emaily sadě cizích lidí, po kterých něco chce z pracovního emailu, s fancy automatickým podpisem... No a pošle to z osobního a nepodepíše se.

Oboje nám jede na gmailu a nějak jsem se neobtěžovala nastavit si desktop poštu...

pozdě večer, šero v kuchyni, únava... ideální podmínky dát si na talíř k párku jablečnou marmeládu místo hořčice.

Billboard s obrázkem auta: "Nečekejte, polykejte!"
Oukej, trochu možná ofenzivní, ale vlastně docela dobrá reklama na nějaký doplněk stravy... Ale proč je tam auto a ne někdo vysmátej, komu to zlepšilo život?
...aha.
"Nečekejte, podnikejte."
No... Nevadí.