By mne zajímalo, kterého blbce napadlo dát červené víno do bílých krabic a mléko zase do červených.

Já dneska (v autě) zjistila, že ta jednosměrka, co vede k nám už dobrých 30 let, už asi pár týdnů není
jednosměrka a já si nemůžu najíždět vlevo.

Ale my jsme tady na Mělníku měli roční akci Řidiči drž pozornost, já jen nechytla jeden z posledních levelů. Některé křižovatky a ulici měnily značení každé ráno, včetně kruháku, terý se jezdil jako křižovatka nebo dokola ale vlevo, někdy vpravo a někdo dvojpůlkově.

Nove bydlim ve ctvrti se spoustou jednosmerek, chvili mi trvalo, nez jsem se naucila cestu domu. Vcera mi ale doslo, ze to mozna neni nutne dodrzovat, kdyz jdu pesky.

Ten pocit, když vás GPS, kterou nastavil kolega, dovede do Kaltenbergu o čtvrthodinu dřív než tam máte být, ale vůbec vám to tam nepřijde povědomé...

Ten pocit, když zjistíte, že ten správný Kaltenberg je 350 km jinde a čtvrthodina už na tom nic nespraví...

Bez ohledu na to, kolik energie a entuziasmu vložíte, šicí stroj nešije, šlapete-li místo na pedál na pantofel, který leží vedle něj.

KAERI: asi něco takového, jako když já tam strkám bránící se batole a říkám si, že si to přepnu na tu sprchu už ve chvíli, když ještě visí přes kohoutek, že ušetřím jednu ruku :D

Napouštím vanu. Sprcha se přepíná takovou páčkou - vlevo vana, vpravo sprcha. Většinou je to na sprše. Občas to blbne, páčka se hne a pak do vany teče vody málo a většinou jen studené. Tak jsem tu páčku vrátila doprava, že provedu restart. No a co se stane, když přepnete napouštění vany na volně visící sprchu a nezastavíte předtím vodu?

Sáhla jsem si na ucho a lekla se, že nemám náušnici. Sáhla jsem si na druhé - a statisticky je vše v pořádku, tam mám narvané dvě.

A ještě jeden, tento týden se mi daří: chci zabočit do ulice, uvidím červenou kulatou značku. Zasakruju, krucinál, zase jednosměrka, a chystám se pokračovat dál rovně, abych našla jednosměrku vedoucí správným směrem. Vtom si uvědomím, že jdu pěšky.

Když jdeme v práci na záchod, musíme si při cestě zpátky otevřít kartou. Já si takhle uvědomila, že jsem si kartu ještě nevyndala z tašky, tak jsem mávla na kolegu, aby mi otevřel. Pak mi došlo, že jsem ji nevyndala z té tašky, kterou jsem měla celou dobu v ruce...

(k zelňačce s fazolema u nás v rodině neodmyslitelně patří bílý jogurt - nejlépe Hollandia)
Jenom TOTÁLNÍ HOVADO si splete zelňačku a hovězí polívku ... Ano, k vývaru jsem si otevřel bílý jogurt ... - dobrou chuť!

Kupovala jsem dítěti k vánocům budík a prodavačka v obchodě říká "Tak já vám ho hlavně vypnu, aby vám nezačal zvonit v tašce..." No, tak v tašce ne, začal zvonit v šest ráno ve skříni. Potomek se naštěstí neprobudil, aby se vyptával, co to je.

šla sem hodit ponožky do koše na prádlo, místo toho sem je spláchla do záchodu.. hm

Přijdu domů v deset večer, jdu si pro něco dozadu na zahradu a říkám si, že manžel zase nezhasl venkovní světlo... No jo, jenže tohle skoroúplňkové světlo se nepovede zhasnout ani mně. Alespoň, že to nežere elektřinu.

Odstraňte své domácí mazlíčky. Ok, tak že by družstvo začlo s nějakou novou politikou? Prdlajs, jen unavené oči a "chraňte své mazlíčky, v suterénu je umístěn jed na hlodavce".

Utopíte telefon, najdete starý, záložní, chcete do něj dát simku. V novém telefonu byla vyloupnutá mikro sim, ve starém telefonu ještě zůstala "košilka" - strčíte to tam a telefon nic nevidí. Ráno hned po otevření jediného mobilového servisu ve městě koupíte redukci. Strčíte to tam a nic. Zkusíte ji strčit do druhého slotu Servisák zkusí strčit vaši kartu do svého telefonu. Vše funguje. Necháte telefon restarotvat do továrního nastavení - nic. Serivsák neví.

Odejdete a všem napíšete, že nejste na telefonu.

Zkusíte to pak ještě jednou a konečně se podíváte, že tam tu blbou redukuci strkáte vzhůru nohama...

Sepisovala jsem nákup na papírek a místo "cukru moučky a hladké mouky" tam přítel objevil "mouka moučková" a dožadoval se vysvětlení, co že se to má koupit.

Vánoční bizárek, všichni zváni... přišlo mi to dost zvláštní, že by to bylo až takhle upřímně podané...hmm...no až na druhý pokus zjišťuji, že nebylo, že mi jen můj mozek dává jasné signály,co si o těchto akcích myslí...