asi na mě ten Logan zapůsobil, když mi nepřišlo divné v práci při zakládání knih, že by Karel Václav Rais napsal knihu Kalibanův Zločin ( správně Kalibův)

ARCHIMEDES: Ne

Taky když čtete ty titulky za sebou, vidíte tam firmu "Škoda Transplantation"?

FORTY: tak to byl houby error :D

MUZA: Doprdele, představa žiletky jezdící po zubech a dásních mě teda kurevsky zkroutila.

Právě jsem si místo holení vousů vyčistil zuby.

REDTIME: Vždycky, když jdu k popelnici, tak se pekelně soustředím na tu jednu ruku ve které držím odpadky! ne na tu druhou, v níž mám nákup, dítě nebo koloběžku

Jdu do jídelny, vezmu si tác, příbor, jdu k bufetu si nabrat, něco je špatně, nabírám těstoviny a přemýšlím, jestli tu plnou naběračku vyklopím rovnou na tác. Aha, talíř chybí!

S mou zapomnětlivostí jsem čekala, kdy to přijde. Občas odejdu bez mobilu, jindy bez peněženky. Jednou jsem brala kolo a vracela se pro brýle, jindy pro helmu nebo rukavice... No a dneska jsem v helmě i s rukavicemi zamykala a zjistila, že odcházím bez kola.

TAPINA: to je pravda. Rozhodně je oceňuji víc než látkové návleky, které měli u dětí ve školce. Jednou jsem v nich došla až na zastávku tramvaje, přičemž bylo předjaří a já celou cestu šla v tající břečce.

Moderní jednorázové návleky na obuv mají tu výhodu, že když zjistíte na ulici, že v nich pořád ještě jdete, není nutné se vracet do budovy, dají se hodit do nejbližšího koše :o)

Odcházím do práce. V jedné ruce nesu tašku s jídlem na celý den. V druhé ruce dřímám pytel s odpadky. Sjedu k autu výtahem a abych k popelnicím, které jsou umístěny na konci ulice, netáhl i jídlo, tak tašku umisťuji na sedadlo spolujezdce. Odcházím k popelnicím. Do popelnice vhazuji pytel odpadků.... ehm počkat.... to není pytel.... to je taška s jídlem!!! Ano, jak tušíte jídlo na celý den skončilo v popelnici a na předním sedadle místo jídla seděl pytel s odpadky. ¯\_(ツ)_/¯

SEDELAVLOKALE: Zapomněl na okurku?

Koriguji pdf sestávající vždy ze čtyř stejných stránek jdoucích po sobě, tedy AAAA, BBBB, CCCC, … Koriguji vždy jen tu první. A pak se vždycky divím, že mě šipka dolů neposune na další stránku. Ani napodruhé. Ani napotřetí…

PEETIK: Ah, ještě se neznáme, ale už přecházíme k vulgárnosti… Chápu, že někteří muži by z obchodu okurku nesli raději v kapse, ale já jsem měla na sobě šaty a nepotřebuji si nic kompenzovat, takže jsem ji nesla v kabelce.

Odpoledne jsem vyndala z kabelky okurku a ve spěchu ji pohodila na pohovku. Teď jsem ji vzala do ruky a pár vteřin ji zmateně otáčela v ruce ve snaze najít tlačítko Mute.