Občas mi teď takhle před Vánoci přijde nějaký dopis od přátel ze zahraničí. Několik týdnů jsem odkládala odpovědi, ale pak jsem se do toho dala. Nejvíc jsem se zapotila při odpovědi své kamarádce Francouzce - to byla fakt dřina (anglicky neumí a moje frabcouzština je... no, ona spíš není než je...), ale zase mě potěšilo, že jsem s mohutnou pomocí angličtiny a Google Translate nakonec vytvořila asi stránkový elaborát. Byla jsem na sebe fakt hrdá. No a dnes přistálo ve schránce zcela překvapivé přání od dvou mých přátel ze Slovenska (manželský pár), od kterých jsem dlouho neměla zprávy. A tak jsem se rozhodla napsat jim krom přání i pár novinek. A pak si tak stojím v kuchyni, rovnám na sebe obálky z kategorie "do zahraničí", lepím známky a rozjímám, jak mě to dnešní slovenské přání potěšilo. A jak je to bezva, že přátelství neuvadá. A že jsem stihla odepsat a zítra to jen hodím. A že jsem těm dvěma Slovákům, považte, zvládla napsat takový dlouhý dopis V ČEŠTINĚ! A jak mi ta slovíčka hezky naskakovala. A snad bych tam ani nemusela mít moc chyb.
No ještě aby, že...