Vysokoškolská zkouška, sedíme 4 naproti vyučující a odpovídáme.
Já jsem ten den už na druhé zkoušcce, nic moc jsem nenaspala a mozek to už pomalu vzdává.
V: "Tak poslední otázka, řekněte mi třeba něco v Braillově písmu"
Já: (Něco odvykládám)
V: Dobře a na čem se třeba píše
Já: (V hlavě - jasně, to je Pichtův stroj. Jenže pak mi to nějak nejde vyslovit, slovo se v hlavě začíná kroutit až nakonec prohlásím) "Pičův stroj"

Záchvat smích spolužaček i zkoušející
Ale zkoušející to vzala velmi v pohodě... prohlásila že "Freude, Freude, ale já vás chápu slečno, co jinýho bysta taky mohla říct, když vás zkoušim já, co se jmenuju Šukalová"

AZA_: ano, obvykle si to i se zájmem přečtu, než mi to dojde

AZA_: no jo, taky už se mi párkrát stalo

"Kolik máte těch rohlíčků?"
"Je jich... Alenko, nech to tam! Polož to! Rohlíků je... myslím to vážně! ... deset."

S tím mým zapomínáním bych měla něco dělat. To, že víc jak týden chodím bez peněz, protože se vždycky zapomenu stavit do bankomatu, a i desetikorunové položky v obchodě platím kartou, je dost blbý. Ale zapomenout i to, že jsem si už vybrala, je už na pováženou. Ano, koukla jsem do peněženky a chvíli se divila, co tam dělají ty peníze.

Objednala jsem 1 baleni bazalky rezane.... Co na tom, ze 1 baleni = 1 kg?

Sileny, tolik pesta jsme doma v zivote nemeli :D

Pokud se v 5 ráno rozhodnete, že potřebujete pudink a jste já, běžte radši spát... Protože pak se rozhodnete, že ho potřebuje litr, to jsou 2 pudinky. 2 pudinky máte, ale jeden je vanikovej a druhej čokoláda+máta. Zbytky rozumu usoudíte, že by to nebyla fajn kombinace. Ale pudink je přece jen ochucenej škrob! Takže škrob + vanilkovec cukr, to musí být stejný jako pudink. Není... hlavně proto, že pudink v 5 ráno prostě spálíte. Takže sice je to řidký, nedobrý, spálený, ale za to je toho hodně :)

...taky běžně posíláte maily sami sobě? (Prostě v té konverzaci pošlu odpověď na nesprávnou adresu.)

TAPINA: Zpravidla objednávám stylem: "Patnáct deka nevoblizuj to sklo výběrové šunky."

Nakupování u pultu s dítětem, které nevydrží chvíli na vás nemluvit, má svá úskalí. Onehdá jsem si objednávala zavináče po kaplicku (bylo to pro víc lidí, někdo chtěl zavináče, jiný cmundu) a dneska jsem se na poslední chvíli vzpamatovala, než jsem vyřkla, že chci "nejvyšší šunku vepřové jakosti".

Vařím si vajíčka natvrdo a vodu na čaj. Takže na jednu plotýnku konev s vodou, na druhou hrnec s vodou. Nechat vařit, nachystat si hrneček. Vložit do hrnce s vodou vejce. Počkat. Vložit sáček čaje... ... do hrnce s vodou a vejci. Tak třeba příště.

ATUARFIK: Aspon nectes “Nejuchylnejsi jsou lekari...”

Periferně vnímám reklamu: Sony DEPRESIA... jo, Xperia, vítej Happy New Year...

Koukám na to a přemýšlím, proč? Protože jsou to často kuřáci a můžou odhodit neuhašený nedopalek? Nebo že lékaři dělají dlouhé směny a můžou celou tu dobu doma nechat třeba zapnutou žehličku?

Když jsem se před měsícem zeptala svýho muže, jestli mu nevadí, když budeme mít kromě našich dvou dětí i ségřiný dvě děti na Silvestra, tak s tím byl úplně v pohodě. Docela mě to příjemně překvapilo, jelikož společnost většího množství dětí nevyhledává.
No tak dneska ráno se ukázalo, že si představoval, že to bude 1 večer na Silvestra...zatímco já jsem to chápala "silvestrovský víkend". Děti k nám nastoupí zítra ráno a můj muž má chudák momentálně výraz štvané zvěře.

Volám si s mámou a batole se mi sápe po mobilu. Strčím mu do ruky mobil-hračku. Dítě se nedá ošálit a žádá babičku. Půjčím dítěti svůj mobil. Dítě povídá s babičkou. Po nějaké době žádám vrácení telefonu a chci pokračovat v rozhovoru. Dítě mi suverénně strčí mobil-hračku. Přiložím mobil-hračku k uchu a dím: "Nechce mi vrátit mobil, cpe mi ten plastovej..."

Překvapivě když zapnete fén a zamíříte ho pod stůl, stejně nic nenajdete, jenom si všechno rozfoukáte.
Protože fén fakt není baterka.

Povaluji se s teplotkou a přišel čas na další dávku antipyretik. Vstanu, udělám dětem svačinu, uložím se. Za slabou půlhodinku mi dojde, proč jsem se původně zvedala. Vstanu, vyndám prádlo z pračky, založím nové, poskládám, uložím, uložím sebe. Vzpomenu si, naberu sil na vstávání, vstanu, nakrmím křečka, uvařím všem čaj (jen sobě ne...?!), uložím se. Za další půlhodinku se znovu zvednu, rozdělím večeře, lehnu si. Pořád ještě bych potřebovala růžovou pilulku, ale nevím, jestli to má smysl znovu zkoušet... na druhou stranu, předsíň by docela potřebovala vymalovat.