ONDRA_99: Jojo. Týden stará příhoda, cos mi připomněl:
Jdu vyzvedávat dítě do kroužku. Cestou to chci vzít kolem auta a dát si do kufru šuplíky pro své rodiče, ke kterým jsme jeli na víkend. Navleču se, obuju, sbalím, na záda batoh a hlavně nezapomenout ty šuplíky. Pěkně za úchyt, do každé ruky jeden, zamknout byt. Zavolám výtah, odhcytím ho včetně dvou sympatických důchodců z vyššího patra. Smalltalk o tom, jak jsou ty výtahy debilně řešené, že občas člověk jede krok-sun-krok a v každém patře měkoho nabere. V půli cesty povídám: "Aha---a ještě jsem si vás zavolala zbytečně. Já jsem si totiž nechala doma klíčky od auta, takže si dám další kolečko.." Smalltalk na téma to je ale den, paměť děravá... Dojedu domů, klíčky nikde. Samozřejmě byly v batohu. Tak vylézám z bytu a sama k sobě vlídně hovořím: "Nojo, tak ses zase zdarma projela výtahem, ty blbko..." Zvednu oči, tam stojí naše domovnice KTERÁ PRÁVĚ VYLEZLA Z VÝTAHU a tváří se dost wtf. Rychle zamknu byt, smalltalk na téma to je dnes ale den, hlava děravá, tralalá (čímž se snažím trochu vylepšit tu blbku), popadnu šuplíky a rudá až na zadku zapadnu do výtahu. Celou cestu dolů se modlím, abych ty klíče při hledání a po nalezení zase nevyndala. Nicméně zdá se, že na mě domovnice nezanevřela...