PAKOBYLKA_: Tuhle jsem potkal ovce v Praze, na rozhraní Novodvorský a Braníka...a nesněžilo ;)

Cesta MHD. Zvednu hlavu a ziram, co tady delaji ovce? Uprostred Ostravy? Zacnu je ukazovat synovi. Podiva se na me velmi shovivavym pohledem a nezne pronese: “To jsou hroudy snehu mami!”

Jo a než hrábnete holou rukou pro hrst prášku na praní, tak si vzpomeňte, že jste si před chvílí na dvou prstech seřízli bříška. Nebo nemusíte, ono se to připomene samo.

Při krájení cibule neposlouchejte vojenské pochody, nebo se aspoň nesnažte krájet do rytmu. Prsty to nemaj rády.

Profesní deformace. Vidím na děcku dupačky s nápisem "rocker". Čtu to docker a seriózně přemýšlím, co asi to děcko provozuje za software...

RANDOM_NIGHT: Doslova Random tvaroznik:)

RANDOM_NIGHT: NP-hard recept! Už jsem viděl leccos...

Tvarožník

500 g tvarohu
150 g krupice
200 g cukru
150 g másla
4 vejce
1 kypřicí prášek

Utřeme žloutky s cukrem a změklým máslem. Smícháme tvaroh s krupicí a kypřicím práškem a vmícháme žloutkovou směs. Opatrně vmícháme sníh z bílků. Vymažeme formu máslem a vlijeme do ní těsto. Vylijeme těsto z formy zpět do mísy. Umyjeme formu. Vymažeme formu. Vlijeme do formy těsto. Vrátíme těsto do mísy. Umyjeme formu. Vymažeme formu. Vysypeme formu krupicí. Vlijeme do formy těsto. Pečeme na 175 stupňů asi 50 minut.

Dneska jsem se po dlouhé době vyspala, takže se na to nemůžu vymlouvat. Přijdu do práce se sluchátky v uších. Vypnu ipod, sednu k počítači a po půl hodině si říkám, že bych si dala nějakou hudbu. Zapínám youtube, ale ono nehraje. Jo, ještě jsem nevyndala sluchátka a nepřendala je do počítače.

Babička (zapálená stavitelka modelů vláčků) si dnes zakoupila novou "mašinku", z čehož vznikl docela zajímavý rozhovor:
Já: kolik stála? (S nepředstíraným zájmem, neboť například kvůli Vánocům jsem projela půl Prahy, abych sehnala modely domečků těch správných rozměrů)
B: levná byla, jen patnáct tisíc...
Já: jen jo? No, tak to ode mne fakt nikdy žádnou nedostaneš,na víc než na hrad se nemůžu...
B: Jakej hrad?
J: No hrad, a i ten mi přišel dost drahej...
B: ? (+velmi nechápavý pohled)
Já: no, na mašinku za patnáct tisíc prostě mít nebudu, to se budem muset složit na hromadný dárek.
B: a proč? Mě jeden stačí...
J: fakt?
...
A pak vytáhla novej laptop... holt není mašinka jako mašinka....

U samoobslužné pokladny (naštěstí!) jsem zaplatila nákup a hrabu v kabelce.po složené látkové tašce. Nahmatala jsem povědomou měkkou šustivou věc, vytáhla, ale furt to nějak nebylo ono. Koukám, že držím v ruce dětskou plenku.

MADIETTA: no a dneska jsem určitě kvůli tobě přečetla v metru reklamu "rasistická předsevzetí". U zelenýho mimozemšťana mi to nepřišlo divný, pak mi došlo, že už jsem tu reklamu viděla a je tam něco jiné...

Den otevřených dveří pro rodiče s předsudky. Wut? Ach. S předškoláky.

Když zemře čtrnáctileté dítě, je to tragédie. "Písek na koupání", asi měl ten chlapec nějakou kožní chorobu... u "sena, slámy a hoblin" mi to došlo. [ NA_PYCZU @ Daruji, přenechám, vyměním, dám za odvoz nebo do 150,- (nabídka i poptávka:-) ]

TRISSIE: standardní mindset, my houpeme v obchodě s košíkem...při tom je dítě v kočárku vedle

Dělám to teda nerad.
Ale zajel jsem teď autem k okýnku u mekáče do drive in. Řekněme jídlo pro kamarádku a jakože nic pro mě jo :)

Objednám jídlo. Myslím na ní. Sedím v autě. Zaplatím asi 400 Kč.
Start/Stop systém v autě automaticky nastartoval motor protože ta věc si sakra dělá co chce.
Tak jsem na to šlápnul a vystřelil směrem za ní. No … takže jsem to otočil – objel mekáč do kolečka.
U okénka se na mě vykuleně dívala slečna s mojí objednávkou v rukách: „Kam jste zmizel ?“ :)

Dneska jsem si prozpěvovala spolu s rádiem puštěným v dálce: "Cestu znám a neměním směr, projdu lesem plným ryb až tam na sever"