V centru jsme měli fotolab, kde mi vždycky udělali pěkně fotky z flešky. Byla jsem na ně zvyklá, vedl to takový sympatický chlapík, hlavu oholenou na koleno, čas od času si dával před barákem cigárko... měla jsem pro něj slabost.
Krámek ale v posledních týdnech zmizel.
Tak jsem si našla nejbližší fotolab, zašla tam a ptala se, jestli dělají fotky z flešky, že jsem měla oblíbený podnik tam a tam, ale zrušili ho...
A zpoza závěsu vyšel "můj" chlapík, úsměv se mu blyštěl skoro víc než hlava, a že to jsou oni, že mě rádi vidí, že se jen přestěhovali.
Moje reakce ovšem v tom všem překvapení a nadšení dopadla dost mizerně: Jé, tak to je báječné, já už jsem se bála... s vámi jsem byla vždycky tak spokojená... dneska jsem se byla jenom ptát, ale příště přijdu i s pleškou!