A ještě jeden pár dní nazpět...
V koupelně máme okno, které teď už večer při sprchování zavírám, pak zas pootevřu. Navíc večer s sebou nosím chůvičku, z ložnice, kde spí syn, není moc slyšet. Okno jsem na odchodu zavřít zapomněla, tak jsem se vrátila, že ho zavřu a po cestě si říkám, že si ještě natřu obličej krémen... Natřu, odcházím, zavírám za sebou dveře... sakra, to okno! Tak jdu zpátky... a vzpomenu si, že jsem si ještě chtěla zastřihnout ten odlomený nehet. Zastřihnu, odcházím, zavírám za sebou dveře... sakra, to okno! No tak ještě jednou... zavírám okno, odcházím, zavírám za sebou dveře... Jo, chůvičku tam ještě mám (celou tu dobu ležela na přebalováku samozřejmě).