Stojím na zastávce a čtu si v telefonu Nyx. Přijíždí tramvaj, jednička, jo, ta není moje, ponořím se zpátky do vtípků v Ústavu. Čtu. Ztrácím pojem o čase. Najednou cink, uvědomuju si, že odjíždí tramvaj, zmatkuju, jestli jsem začtená neprošvihla tu mojí... aha, pořád je to ta jednička, muselo uběhnout jen pár sekund...