MARI: vyfoť a doma ukaž :)

Syn má 2 roky a telefon samozřejmě ještě nemá, ale má rád bagry, náklaďáky atd. a jak teď jedu sama přes město a stojím vedle velkého bagru s náklaďákem, přemýšlím, jestli mu je nemám vyfotit, když tu se mnou není a poslat mu aspoň fotku... eh, no jo, ale nemá ještě telefon, že.

Mame novy sonicky kartacky na zuby. Prvni zkouseni. Vycistim podle navodu a uplne si rikam, tyjo husty, ze z tech zubu jde hned takova hnedoseda brecka napoprve. Mazec. Pak mi doslo, ze k tomu mame i novy ajurvedsky bezovy zubni pasty, zejo....

Ten moment, kdy velkou skleničku s vyčpělou šťávou zkušeným pohybem vyleješ do koše pod dřezem místo do dřezu nad tím...

Trochu se nám prolnuly povodně s Kráskou a zvířetem:
"Lachtan, Gaston, být za něj vdána,
lachtan Gaston, vařit mu čaj...!"

ATUARFIK: Než jsem si přečetla tvůj komentář, tak jsem taky přemýšlela, proč Reuters sdílejí začátek nějaké povídky...

Kterej Milan? Kde se vzbudil? A jak ty lidi rušil? A proč se v tom videu mluví italsky? Trvalo mi to skoro minutu, než jsem si poposedla.

Už tři měsíce jezdím pravidelně na kontroly k dr... Když jsem tam jela poprvé i se synem v kočárku (tatínek syna hlídal venku, odběhl si z práce), vystoupila jsem z metra výtahem, protože na straně, kam jsem potřebovala, nejsou eskalátory. Nicméně pak už jsem jezdila sama, protože tatínek byl na HO nebo mohla pohlídat tchýně. Až dneska, po těch třech měsících, jsem si cestou od dr. při pohledu na jeden krásný výlez z metra uvědomila, že na ten výtah nemusím, když nejsem s kočárkem, že? Ano, celé ty tři měsíce jsem jezdila výtahem i bez kočárku, který je mimochodem o kus dál, než daný výlez z metra a kolem kterého jsem pokaždé šla...

No jasně, tak si prostě nasyp to nescafe do vloček.....

Já si říkám, že syn v té ložnici spí a ani se nehne, peřiny ani nešustnou... A já mám celou dobu tu chůvičku vypnutou...
Naštěstí fakt spí. :X

"Za pár dní, 23. dubna 1420 je klášter přepaden turisty."

Hm, normálka, aspoň teda před covidem. Moment, cože? Jo "husity."

"V Hluboké vykolejil rybník Rožmberk..." co je to za blbost, ten přece vůbec není v Hluboký!
.
.
.
(rychlík)

Manžel: "Co to je v té míse?"
Já: "To je chleba na těsto."

V autě si pouštím hudbu, song "Come the Flood", a po chvíli mi došlo, že si zpívám "Come the Blood". Asi nejsem normální.

Ke konci roku bývám hodně unavená a jako reakci můj mozek vysílá různé úzkostné katastrofální vize.
Tuhle vstanu ráno a jedu si zaplavat do Mladé Boleslavi, tj. na východ. Jedu tím ranním tmo-šerem, je už po sedmé, pořád se to nelepší a najednou mě sevře myšlenka, že dnes slunce nevyjde.
Racionálně ji zaženu. Dojedu, zaplavu si, vycházím cca v devět z bazénu a podívám se na nebe, jak to dopadlo...

Vola mi kamoska.
Normalne se bavime a pak se me zepta na recept na panna cottu.
Tak se odmlcim, zacnu se smat a rikam ji "Ja nikdy zadnyho blekotu nedelala, ale az najdes recept tak to zkusim.".

Dík, teď jsem si kvůli vám začala sladkým hláskem, vhodným pro Já bych rád k Betlému, broukat:
"Koupim ti papuče, pyčo, za čtyři padesát, pyčo... aby si nebyla bosa, pyčo, až bude v zimě kosa, pyčo."

Prošla jsem okolo visačky:” 2. a 3. října demonstrace - milion chvilek”, si říkám, že bych konečně mohla zajít, kouknu na telefonu do kalendáře, co to bude za den.... a trochu jsem se zhrozila dnešním datumem

KENJIRO: jop, googlit to není dobrý nápad...a ještě horší nápad je zkusit to vypudit z hlavy písničkou Pan píča a ještě navíc ve chvíli, kdy vedle stojí dvouleté dítě, které si moc rádo zpívá. Doufám, že to přes noc zapomene.

Tak jsem si obě zmíněné písničky vygooglil.

Teď zjišťuju, že to byl mozkový error sám o sobě... ale dobře, můžu si za to sám