TRISSIE: ale stejně měl zůstat doma!

RAHUF: ano, já se teď zasekla při sledování Poirota na tom, že Poirot je nachlazený a Hastings ho na odreagování pozve do divadla! Jako chápej! S rýmou a kašlem mezi lidi, taková nezodpovědnost, dyť by mohl klidně šířit cov... aha.

MARKYSHA: no a tohle je mozkový erros sám o sobě, to mělo být do zjištění :-D

NELLAS: shodou okolností vím :)

že každé ráno jezdím s pánem, co má na kšiltovce napsáno I love haters, čte si v mobilu a mumlá: "Debilové, kreténi'apod.

RAHUF: Hele, a víš, že už týden ten noční zákaz vycházení neplatí už ani formálně? :)

Čtu Americké bohy a jsem u scény, kdy Stín přijde vprostřed noci na hotel a objedná si pizzu. Říkám si, to je nějaký divný, že měla ta pizzerie otevřeno, ne? Vždyť už muselo být po zákazu vycházení.
Až pak mi došlo, že v té knížce nejspíš není korona.

RAHUF: co frenchpress, ten je jednoduchy, ale ja kdyz nezapomenu kafe namllit, zapomenu dat do prekapavace filtr. Kdyz nezapomenu dat filtr, zapomenu dat vodu. Kdyz nezapomenu ani jedno, zapomenu vyplachnutou konvici strcit do stroje.
Stava se mi, ze kafe varim natrikrat. Samozrejme s prestavkami, nez schladne rozzhaveny kourici stroj, co nemel co sehrivat.

Dnešní doba přeje inovacím, optimalizaci procesů a úspoře času . Nicméně přesto je dobrý nápad kávu, než ji člověk nasype do french pressu, nejdřív namlít.

Alenka přijde s tím, že miluje Martínka ze třídy, protože je vtipnej. Jako příklad mi řekla vtip, kterému jsem rozuměla asi takto: "Jdou dva kokoti a jeden kokot říká: "jak se máš kokote?" a druhý povídá: "Co blbneš, kokoti přece nemluví". Po padání do mdlob, co šestiletý chlapeček umí za vtipy a zevrubném poučení Alenky, že kokot je sprostý slovo a nemá se říkat, se ukáže, že za všechno může Alenčina setrvalá vada řeči a špatné skloňování: Ono šlo kokosy! A navrch se Alenka ještě zeptala: "No a co to je ten kokot, když se to nesmí říkat?" Ach jo.

Prokrastinuji nad rannim twitterem - sleduji smecku taxonomu bezobratlych zivocichu z ruznych koutu sveta. Narazim na tohle:



Mozek automatika, jeee 3D tisk, z toho samyho filamentu co mame v labu. Z tuhle oranzovy barvy se uz se natisklo opravdu mnoho. Prusa ma tuhle barvu jako trade mark, jeho tiskarny jsou zcasti vytisteny z PET tehlete barvy. Pak koukam na komenty v tweetu, je tam video. Vono se to hejbe! Jak to udelali takhle verohodne? Jak to rozhejbali tak ze na tom modelu skoro neni videt ze je z dilu? Oh, wait...to je zivej vzorek ty pako!

Je to nudibranch Rostanga pulchra btw --> celej tread https://twitter.com/AlenaESPhoto/status/1383846162961109007

Předevčírem v noci jsem téměř nespal, včera ráno jsem najel na trajekt, dal si snídani a šel spát, po 5h spánku, jsem vstal s tím, že se kouknu kde jsme, tak jsem roztáhl rolety a čumím na širé moře...
Nevím co ta hlava hned po probuzení do lehké demence z únavy čekala, asi kilometrovník jak na dálnici, možná se mi zdálo, že se umím orientovat podle slunce, vln a ptáků, tak jsem si dal kávu a po 10minutach mě napadlo pustit GPS a raději jsem opět usnul.

GREAT_R: Well played! Papiňák na nějakých 16 barů má doma málokdo ;-)

ETERNITY: zeptal jsem se, jestli celsia nebo fahrenheita

Ze života nedoslýchavých
Slyšíte: Ohřej vodu na 200 stupňů.
Máte slyšet: Rozehřej troubu na 200 stupňů...

Trámky a svačina - stěhuju patnáct masivních trámků, dva metry, tak tak akorát že je jeden po druhém vezmu a naložím. Ale mám od rána hlad, takže vezmu jabko, pustím trámek, zahryznu se do jabka, beru trámek, jabko v držce, nakládám do auta, padá mi jabko, trámek, jabko, trámek... když mě vidí soused, bere mi poslední trámky z ruky a odvelí mě do rohu sníst si jabko.
Vykládání v místě B bylo podbné, možná jsem to zkoordinovala o fous líp.
Večer ztrhaná přijíždím domů, samozřejmě už hlad, takže v zatáčkách volant do obou rukou a řezat je s jabkem v puse. Jabko se tak jí docela pomalu, takže jsem ho držela v zubech ještě tehdy, když jsem se zmateně prohrabovala kabelkou a kapsami, kde že mám klíče. Za mnou se ozve sousedův hlas "počkej, já je mám v ruce!" Otočím se na něj, on vytřeští oči (já jabko pořád v hubě, že), leknu se jeho vytřeštěných očí, zcvaknu zuby a začnu se dusit kouskem v puse.
To je naposledy, co jsem si vzala na svačinu jabka. Příště leda havlíkovy tyčinky.

Po patnácti minutách zaslouženého odpočinku po vinutí štrůdlů mi dochází, že se upečou mnohem rychleji, pokud je do té zapnuté trouby dám.

Ten batoh je dneska nějakej těžkej, nebo já tak slabej, že ho ani nezvednu?

Aha, stojim si na popruhu...