SM3: V tomhle počasí zítra celý kontejner blafne!

Vycházím dopoledne z baráku, do ruky beru pár kusů tříděného odpadu a pustupně to házím do popelnic, mezi papíry a plastem byly i dvě skleněné lahve. Když sedam do auta tak si říkám, že mi něco chybí, jedna z těch lahví byla domácí pálenka...

Asi jsem zvláštní člověk, když si na nakrájenou okurku občas dávám olivový olej. Ale cukr jsem si na ni, přísahám Bohu, dal poprvé.

Přišel mi nějaký katalog nábytku do práce a čtu na titulní stránce "I ordinace může rozvést". Nepřišlo mi to VŮBEC divný! Až po chvilce jsem si všimla, že to je "rozkvést".

Dneska jsem byla nasilne probuzena prilis brzo na to, abych mohla neco delat, jenze ja uz neusnu. Tak alespon vykonam dobro a uvarim kvalitni kavu v kavovaru (obvykle se nam nechce, je to moc pohybu najednou) Nekde mezi mletim a prekapavanim si udelam automaticky instant a jdu si s nim sednout k pocitaci.
O hodinu pozdeji vstava muz, libuje si, po byte vune dobre kavy, zacina sve ranni ritualy.... a nekde v kuchyni se srazime a ja nadavam, jaka su krava, ze jsem si stejne udelala rozpustne. Nacez se muz smutne podiva do sveho hrnku, co ma v ruce. Nojo. On taky. A cas vyrazit na cesty.
A takhle pratele u nas vznika ta kava z mikrovlnky - ceka na nas k veceri.

Že jsem u [SCHWAB @ Zjištění] přehlídka ten "bicykl" a říkala jsem si: "Tyjo, hustej týpek".

Tak som posledne vyrobila dost velky pruser, ked som zakaznikovi povedala, ze sme nieco este neurobili, aj ked to uz davno malo byt. Teraz to idem dorobit, najdem prislusne miesto v kode a tam to davno je? Commit odo mna, z polky dubna. A podla logov nasadene par dni na to na ostru. Som fakt pako.

Sedím v práci na WC a někdo zaklepe, řeknu "dále".

ANTICLOVEK: jsem si rikala "haha jasne, protoze je streda...ne pockat, je patek, takze coze? Jo aha! Haha"

ten pocit když do pracovního vlákna odepíšete kolegyni
"to potěší takhle při ptáku"

Některé stavy se dokážou regulovat samy. To jste třeba tak uspěchaní a roztržití, že se vám ani nechce vařit, tak si místo jídla uděláte proteinový koktejl. Dáte si do něj mletou vanilku, aby byl dobrý. Nevšimnete si, že sáček, ze kterého sypete vanilku, vypadá dneska nějak jinak. Nevšimnete si, že to, co se z něj sype, neodpovídá barvou ani vůní vanilce. V klidu protřepete koktejl a loknete si. A v tu chvíli se únava a roztržitost vypaří a žijete naplno v přítomném okamžiku, protože máloco probírá tak dobře jako doušek vody s mletým chilli...

MADIETTA: Ja dneska delala caj sobe a muzi caro. Osladila jsem si ale dvakrat ten caj. Kdyz jsem si to cestou za muzem uvedomila, sla jsem s obema hrnky a ano, znova jsem si osladila ten caj!

Dycky kdyz jedu kolem neceho prosklenyho, koukam se v odraze na moji bozi karu. Dneska koukam, a rikam si, co je, kde to auto sakra je?? Jo ja du pesky. Aha.

Osm let (+-) bydlím v současným bytě.
Celou tu dobu mě sere malý záchodový prkýnko, občas jsem si něco přiskřípla atd.
Tak jsem si řekla, že ho vyměním.
Jdu se podívat, jestli tam není nějak přiheftovaný, změřit to... Odmontuju šrouby a zjistím, že se dá posunout. Takže není malý.
Jen blbě přidělaný.

Připravuju dcerce oblečení a zaboha nemůžu najít podprsenku.....je jí sedm.

Ráno kouknu letmo do kalendáře... vida, svátek má Madrid. Stihnu se bleskově zamyslet nad tím, že jsem netušila, že to také může být lidské jméno a že to vlastně je fajn jméno a je dobře, že je v kalendáři... kouknu podruhé... no samozřejmě Medard. Tak nic, no.

Dám vařit vodu, do hrnku sáček s čajem... voda se dovaří, odnesu si hrnek...po chvíli se chci napít. No, ten suchý sáček se v hrnku, kam jsem nic nenalila, nějak moc nevyluhoval.

Vcera jsem byla tak pilna hospodynka, ze dneska nemam co na sebe :-D (to, ze jsem si u toho zvladla vyprat klice od auta, uz je jen maly bezvyznamny bonus :-D)

V noci, tma, krmim dite a prijde muz a na neco se me pta... Nechci rusit ditku jidlo a rozespani, tak jen prikyvnu...
Najednou koukam a muz je ke me ohnuty a kouka mi z 10cm do obliceje... Septam na nej "co to delas??" a on "nic nevidim, tak nevim cos odpovedela"...
2 vteriny a oba strasnej vytlem :D

dvě myšlenky: 1) zapnout troubu, aby se předehřívala, 2) nastrouhat v robotu cuketu.

Tak jsem asi minutu stála s cuketou v ruce před naprázdno jedoucím robotem, a furt jsem měla takový divný pocit, že něco nehraje, než mi to došlo - nebylo tam žádné světýlko, které by mohlo zhasnout!

potřebovala jsem nadzvednout kukaň - takovou snášecí krabici pro slepice - ale už v ní bylo vejce... tak nejsem blbá, abych to přenášela s vejcem, ještě bych ho při manipulaci někde vytrousila, že... tak jsem si ho dala do kapsy.......... no, mikina už se pere....