Jela jsem teď po víkendu do práce a ráno jsem škrábala slabou jinovatku z čelního skla. Uprostřed týdne mi k ránu dávalo auto dokonce čtyřstupňovou výstrahu. Tak si tak přemýšlím, že budu muset pomalu přezout na zimáky, a že se na to nesmím vys*at jako s letňákama a nejet tam zase zbytečně pozdě. A jak si tak přemýšlím, míjím pneuservis, kde jsem občas taky přezouvala. Tak si zase přemýšlím, v duchu si říkám, že třeba za pár dní už bude nával a nebude čas, tak si tam rovnou zajedu.
Zajela jsem do dvora, našla chlápka a ptám se ho, jestli se můžu teda objednat na přezutí. Přikyvuje, ptá se kdy. Tak mu odpovídám, že jestli má čas, tak teda klidně hned. Ještě mi stihl říct, že klidně a ať si teda couvnu na zvedák. Najedu tam, vylezu, podávám mu klíče, otevírá kufr a zmateně do toho prázdného kufru zírá: “a kde je máte?!”…
No, doma na půdě, žejo.